Za krásami naší vlasti č.12

Než Vám v dalším díle putování po naší vlasti představím další památku, tak potvrdím, že zřícenina kláštera s krásným názvem Rosa coeli-Růže nebeská, která se Vám představila v díle minulém, se opravdu nachází v Dolních Kounicích, jak správně odpověděl pisatel -hic-, kterému zároveň děkuji za odpověď.

Tentokrát zamíříme trošku severněji, ale zůstaneme na Moravě. Jedná se o další z celé řady našich hradů. Tento, který Vám nyní chci blíže představit,byl založen mezi léty 1318-1348 bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců. Původní hrad měl jednoduchou dispozici: na vrcholu skaliska byla postavena válcová věž a východně od ní stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím. Vokův syn Pavlík, který se zúčastnil domácí války moravských markrabat Prokopa a Jošta, hrad lépe opevnil. Po vyřešení sporu o dědictví mezi sedmi Pavlíkovými syny zůstali spolumajiteli hradu bratři Pavel, Petr a Vok. Za husitských válek stáli tito střídavě na straně Zikmunda i husitů. Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok a jeho syn Jaroslav přidali ke straně uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky, avšak značný počet pustých osad na tomto panství svědčí o vyplenění okolí hradu. V roce 1480 získal hrad Jan Herald z Kunštátu, který jej o deset let později prodal Janu Pňovskému. Za jeho panování proběhly na hradě řadu let trvající stavební úpravy, které vtiskly objektu pozdně gotický charakter.
Dalšími majiteli se po smrti Jana stali jeho synové Vok a Heralt, dále pak Ješek Pňovský, který hrad prodal Kryštofu z Boskovic. Za zmínku však stojí až válečné události třicetileté války. První hejtman Wembofky, který hrad spravoval ve prospěch Řádu německých rytířů, vydal hrad po vpádu Dánů bez boje. Stalo se tak 25.10.1626. Proto byl dalším hejtmanem zvolen Jan Hopper. Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v létech 1626-1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby. V roce 1643 však vpadla do Čech a na Moravu švédská vojska. Po neúspěšném obléhání Brna na zpětné cestě do Slezska, zaútočila švédská armáda o síle 8000 mužů s 82 děly na tento hrad. Po úporných bojích ho 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z hradu učinili vedle Olomouce a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska. Švédové drželi hrad až do roku 1650, kdy jej převzal znovu Řád německých rytířů. Po provedení nejzákladnějších oprav sloužil až do poloviny 18. století jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663, a v letech 1680-1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu povstaleckých jednotek z Uher a Turků, obléhajících Vídeň. V roce 1939 byl Německý řád Německou říší zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky.Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jej prodal v dubnu 1943 Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce a rekonstrukční práce probíhají z různou intenzitou dodnes. V prostorách hradu jsou instalovány expozice týkající se historie objektu, hlavní věž hradu poskytuje výhled do překrásné krajiny přírodního parku. Na hradě probíhají příležitostné výstavy, jsou zde pořádány kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů a hudebníků a prezentace tradičních řemesel. V loňském roce se konala ve věži výstava turistických známek, všech, které byly kdy vydány. Navíc jsem měl při návštěvě tohoto hradu to štěstí, že jsem si mohl prohlédnout jednu z mnoha kulturních akcí. Bylo to o dobývání hradu sovětskou armádou, proti obráncům, jednotkám německého Wehrmachtu. Všichni aktéři byli v dobových uniformách a ochotně mně zapózovali i před objektivem. Bylo to opravdu moc hezké a na tehdejší výlet budu dlouho vzpomínat.
Poznáte, vážení čtenáři, o jaký hrad se zde jedná?

          Karel Kučera