V tomto díle našeho putování navštívíme další z našich mnohých poutních míst. Je to kostel Narození Panny Marie a dá se bez nadsázky říci, že se jedná o perlu v koruně poutních míst v českých zemích, ale také v sousedním Rakousku.
Žádné poutní místo nevzniklo na základě pouhé lidské myšlenky nebo iniciativy. Je to vždy všemohoucí Bůh, který - ve své lásce a dobrotě - daruje na některých místech zvláštní požehnání a milost. A tak tomu bylo i zde. Vypráví o tom stará legenda.
Žádné poutní místo nevzniklo na základě pouhé lidské myšlenky nebo iniciativy. Je to vždy všemohoucí Bůh, který - ve své lásce a dobrotě - daruje na některých místech zvláštní požehnání a milost. A tak tomu bylo i zde. Vypráví o tom stará legenda.
Dle historika Talberta se zde r. 1240 moravskému šlechtici Vilémovi zjevila Panna Maria. Vilém měl vážnou oční chorobu a zabloudil ve zdejších hlubokých lesích na koni. Ve své tísni se vroucně modlil k Panně Marii a ona mu skutečně přispěchala na pomoc. Zjevila se mu mezi dvěma duby, uzdravila jeho nemocné oči a ukázala mu cestu ven z lesa. Když zjevení skončilo, zůstala mezi těmi duby soška Panny Marie v té podobě, jak ji Vilém spatřil. Ten nechal z vděčnosti za své uzdravení na místě zjevení postavit malou dřevěnou kapličku a do ní umístil milostnou sošku. Zpráva o zázraku se brzy rozšířila po okolí a po celých Čechách a Moravě. Přicházelo stále více poutníků a na přímluvu Matky Boží se tu dělo velké množství uzdravení, obrácení a zázraků. (Zbytek jednoho z těch dvou dubů se dodnes uchovává za hlavním oltářem). O něco později, kolem roku 1269, byl pro péči o kostelík a pro potřeby stále hojnějších návštěvníků zřízen u kostelíka malý klášter, snad františkánský. Podoba mariánského farního kostelíka, stejně jako v tomto areálu kostel sv. Barbory, včetně stále se rozrůstajícího klášterního komplexu, se v průběhu staletí měnila.
Dnešní podoba kostela i kláštera se datuje do let 1622-1633. V roce 1622 bylo započato Maxmiliánem knížetem z Liechtensteinu a jeho manželkou Kateřinou se stavbou kostela. Staré budovy byly všechny zbořeny a na jejich místě vznikl nový kostel Narození Panny Marie jako projev mariánské úcty obou zakladatelů i jako trvalé umístění rodové hrobky panujících knížat rodu Liechtensteinů. Kostel je však současně unikátní stavební památkou z hlediska českých dějin umění. Svým vznikem v letech 1622-1624 je ojedinělou památkou raného baroka v době třicetileté války, kdy stavební činnost v českých zemích pochopitelně stagnovala. Jméno autora kostelní architektury není známo, inspiračním zdrojem mu však bylo nesporně francouzské klasicistické baroko, jen poněkud aplikované na naše podmínky. Působivé je i umístění tohoto sakrálního komplexu jako dominanty krásné okolní přírody.
Povolání 12 paulánských mnichů přímo z Francie pro osazení krátce na to postaveného kláštera v r. 1633 jen tuto verzi podporuje. Dnes patří řád paulánů, založený sv. Františkem z Pauly (1416 v Paolo, Itálie - 1507 v Toura, Francie) k františkánům jako řád nejmenších bratří.
Dominantou chrámového interiéru je po staletí uctívaná soška Panny Marie. Tato mariánská soška, později dekorována Zlatým rounem, darem Liechtensteinů, s korunkou symbolizující zázraky a měnícími se pláštíky, je, dle slohového rozboru, prací dnes neznámého řezbáře z doby kolem roku 1500 a byla pravděpodobně přinesena paulány z domovské Francie. Její modlící se ruce však nejsou sepnuté docela. Je mezi nimi dostatečné místo, kam může každý poutník vložit své vlastní sepjaté ruce vyjadřující hlubokou prosbu a touhu srdce. V tichu chrámu stojíte tváří v tvář živé bytosti, kterou milostná soška představuje. Modlící se a milující Matka je obrazem něžné a osobní lásky Boží k nám slabým a malým lidem. U ní mnozí lidé našli a rozpoznali své životní povolání. Biskupové, kněží, řádové sestry a bratři a také četné manželské páry. Přicházejí sem po letech poděkovat a znovu obnovit své slíbené ,,Ano".
Zatímco mohl poutní chrám po staletí nerušeně sloužit svému účelu, přilehlý klášter bratří paulánů měl pohnutý osud. V roce 1784 bylo společenství bratří na základě josefínské reformy rozpuštěno, klášter byl vyrabován, rozprodán a z velké části zbořen. Ve stejné době byl zbořen i kostelík sv. Barbory, jehož podobu známe pouze z Etgensovy fresky v depozitáři a jehož jedno křídlo nároží bylo kolem r. 1985 odkryto na dnes zrušeném místním hřbitově u kostela. Do areálu kláštera náležely kromě klášterních budov i budovy hospodářské, jako bednárna, stolárna, pivovar, sklady a také rybníky a areál v zahradě na pěstování hlemýžďů. Důvodem založení rybníků v této netypické krajině a také hlemýžďárny byl čtvrtý řeholní slib paulánů, a to trvalý postní život, tedy konzumace rybího masa a po francouzském způsobu upravovaných hlemýžďů. V době totality zde byla pouze fara a knězi pomáhalo několik Milosrdných sester sv. Františka.
V roce 1992, po pádu komunistického režimu, se sem po 208 letech vrátili bratři pauláni z Itálie a navázali na tradici své přítomnosti. Jejich posláním je žít a zvěstovat evangelní obrácení a pokání a vybízet k proměně života vlastním příkladem, kajícím životem a hlásáním Božího slova. Díky nim a také díky nesmírnému úsilí zdejšího faráře Oldřicha Mifka září dnes kostel a klášter v původní kráse. Restaurované fresky, oltářní obrazy, varhany či sochy včetně opravy všech nemovitých objektů, nových střech a generální opravy Liechtensteinské hrobky i odkrytí fresek nad jejím původním vchodem vrací tento krásný svatostánek mezi umělecko-historické památky naší vlasti I. kategorie.
,,Dům tento v středu světa stojí a souhvězdí všech hvězd svítí k tomuto prahu. Kdo nevěří, ať si to jen změří. Zde nastup, milý poutníče, svou poklidnější dráhu." (z nápisu u vchodu do kostela)
A co vy, milí turisté, čtenáři, spoluobčané a poutníci. Víte, kde se toto krásné místo nachází?
Dnešní podoba kostela i kláštera se datuje do let 1622-1633. V roce 1622 bylo započato Maxmiliánem knížetem z Liechtensteinu a jeho manželkou Kateřinou se stavbou kostela. Staré budovy byly všechny zbořeny a na jejich místě vznikl nový kostel Narození Panny Marie jako projev mariánské úcty obou zakladatelů i jako trvalé umístění rodové hrobky panujících knížat rodu Liechtensteinů. Kostel je však současně unikátní stavební památkou z hlediska českých dějin umění. Svým vznikem v letech 1622-1624 je ojedinělou památkou raného baroka v době třicetileté války, kdy stavební činnost v českých zemích pochopitelně stagnovala. Jméno autora kostelní architektury není známo, inspiračním zdrojem mu však bylo nesporně francouzské klasicistické baroko, jen poněkud aplikované na naše podmínky. Působivé je i umístění tohoto sakrálního komplexu jako dominanty krásné okolní přírody.
Povolání 12 paulánských mnichů přímo z Francie pro osazení krátce na to postaveného kláštera v r. 1633 jen tuto verzi podporuje. Dnes patří řád paulánů, založený sv. Františkem z Pauly (1416 v Paolo, Itálie - 1507 v Toura, Francie) k františkánům jako řád nejmenších bratří.
Dominantou chrámového interiéru je po staletí uctívaná soška Panny Marie. Tato mariánská soška, později dekorována Zlatým rounem, darem Liechtensteinů, s korunkou symbolizující zázraky a měnícími se pláštíky, je, dle slohového rozboru, prací dnes neznámého řezbáře z doby kolem roku 1500 a byla pravděpodobně přinesena paulány z domovské Francie. Její modlící se ruce však nejsou sepnuté docela. Je mezi nimi dostatečné místo, kam může každý poutník vložit své vlastní sepjaté ruce vyjadřující hlubokou prosbu a touhu srdce. V tichu chrámu stojíte tváří v tvář živé bytosti, kterou milostná soška představuje. Modlící se a milující Matka je obrazem něžné a osobní lásky Boží k nám slabým a malým lidem. U ní mnozí lidé našli a rozpoznali své životní povolání. Biskupové, kněží, řádové sestry a bratři a také četné manželské páry. Přicházejí sem po letech poděkovat a znovu obnovit své slíbené ,,Ano".
Zatímco mohl poutní chrám po staletí nerušeně sloužit svému účelu, přilehlý klášter bratří paulánů měl pohnutý osud. V roce 1784 bylo společenství bratří na základě josefínské reformy rozpuštěno, klášter byl vyrabován, rozprodán a z velké části zbořen. Ve stejné době byl zbořen i kostelík sv. Barbory, jehož podobu známe pouze z Etgensovy fresky v depozitáři a jehož jedno křídlo nároží bylo kolem r. 1985 odkryto na dnes zrušeném místním hřbitově u kostela. Do areálu kláštera náležely kromě klášterních budov i budovy hospodářské, jako bednárna, stolárna, pivovar, sklady a také rybníky a areál v zahradě na pěstování hlemýžďů. Důvodem založení rybníků v této netypické krajině a také hlemýžďárny byl čtvrtý řeholní slib paulánů, a to trvalý postní život, tedy konzumace rybího masa a po francouzském způsobu upravovaných hlemýžďů. V době totality zde byla pouze fara a knězi pomáhalo několik Milosrdných sester sv. Františka.
V roce 1992, po pádu komunistického režimu, se sem po 208 letech vrátili bratři pauláni z Itálie a navázali na tradici své přítomnosti. Jejich posláním je žít a zvěstovat evangelní obrácení a pokání a vybízet k proměně života vlastním příkladem, kajícím životem a hlásáním Božího slova. Díky nim a také díky nesmírnému úsilí zdejšího faráře Oldřicha Mifka září dnes kostel a klášter v původní kráse. Restaurované fresky, oltářní obrazy, varhany či sochy včetně opravy všech nemovitých objektů, nových střech a generální opravy Liechtensteinské hrobky i odkrytí fresek nad jejím původním vchodem vrací tento krásný svatostánek mezi umělecko-historické památky naší vlasti I. kategorie.
,,Dům tento v středu světa stojí a souhvězdí všech hvězd svítí k tomuto prahu. Kdo nevěří, ať si to jen změří. Zde nastup, milý poutníče, svou poklidnější dráhu." (z nápisu u vchodu do kostela)
A co vy, milí turisté, čtenáři, spoluobčané a poutníci. Víte, kde se toto krásné místo nachází?
Dobrý den, jak přemýšlím, tak přemýšlím a myslím že tento krásný Boží chrám je ve Vranově (u Brna)?? L. Škrabalová
OdpovědětVymazat