neděle 18. září 2011

Božická zákoutí: Tajemství božických hrobů

Nerad bych, aby titulek vzbuzoval nějaké negativní reakce, vzývání černé magie anebo oblíbené božické duchaření. Tentokrát nic takového. Na druhou stranu dávnověké báje a pověsti Božic mají zcela určitě svůj prapůvodní základ a tajemné chodby vedoucí dnes už neznámo kam, obrovské sklepy za domy v ulici u zdravotního střediska a v ulici k masně i propadlé středověké lochy v lesíku za Sigmundovým jsou neklamným důkazem, že naše podzemí skrývá nejedno tajemství. Bájný kopec Tanzberg (za Opletalovým) je kapitolou samou pro sebe a již jsem zde o něm psal.

Na polích u Kolonie nacházíme stále pravěké důkazy lidského osídlení, můžeme se pouštět do teorií, kde stál původní dvůr Hoja. Víme, jaké bylo tajemství božického vota za Zatloukalovým a víme, co se nacházelo na návrší jihovýchodně od Jiráskova domu, které dr. J. Kovárník zkoumal v 90.letech minulého století. Stejně tak víme o hrobech "skrčenců" pod Starým Karlovem, na něž narazili první kolonisté při těžbě písku a víme, že dr. Kovárník zkoumal i několik mohyl v lesíku západně od Starého Karlova (navazující na topolovou alej). Je důvodný předpoklad, že tyto mohyly patřily do pásu mohyl, které se táhly od Borotic - známé naleziště "Borotický mohylník", které důkladně po desetiletí zkoumal doc. St. Stuchlík, přes božickou "Barabu" nad údolím Lásky až ke Starému Karlovu. V době stěhování národů sem do vyšších vrstev pohřbívali své mrtvé i známí Langobardi.
Právě zvyk pohřbívat své mrtvé do dřívějších hrobů vede k naší dnešní kapitole. Není pro nás žádným tajemstvím, že původní božický hřbitov se nacházel kolem kostela. Posledním patrným svědkem je zbytek náhrobku jednoho z posledních louckých premonstrátů ve farní zdi za kostelem. Tam, kde stály kostely uprostřed vsi, tak jako v Křídlovicích, musely jako potenciální zdroj epidemií a smrtelných nákaz být v době tereziánských a josefínských reforem postupně přesouvány mimo obec. Tak byl zrušen i původní božický (křídlovický) hřbitov a roku 1822 se začalo pohřbívat na hřbitově novém, tom současném. Samozřejmě, že nový hřbitov byl o něco menší než je dnešní ohraničení. Zcela určitě byly někam sem přeneseny i pozůstatky zemřelých ze starého hřbitova u kostela. Možná k původní zadní zdi, která je v současnosti již dávno posunutá o řadu metrů na západ.
Dnešní hroby mají svůj nový řád a úpravu a v řadě případů se nekryjí s těmi původními. Může proto při výkopu nového místa dojít i k nečekaným objevům. To se stalo také v letošním roce. V hloubce asi 180 cm se narazilo na starou dubovou rakev jinak orientovanou, než je současné hrobové místo (jako by zešikma). To by možná nebylo tak zvláštní (každopádně je to zajímavé), ale zvláštní bylo to, co se nacházelo na rakvi. Byly to kosterní pozůstatky a 6 lebek. V levém horním rohu rakve ležela lebka se stopou otištěné (bronzové?) čelenky. V pravém horním rohu byla lebka uložená na slaměné misce a s přilepenými dvěma mincemi (jedna s letopočtem 1907), mimo rakev v horní části byla ještě jedna lebka. Další tři lebky a kosti byly uloženy na spodní části dubové rakve. U jedné lebky (v levém dolním rohu) byly uloženy zbytky růžence (polorozpadlý stříbrný křížek s ebenovým dřevem) a stříbrný bodec nasazený na dřevěné násadce (jejím zbytku). Taky zde byla rybí šupina. Na jedné z kostí byl patrný otisk (bronzového?) pásku. Zda se jednalo o náramek nebo nánožník těžko určit, tyto kosterní pozůstatky jsem na vlastní oči neviděl. Byly uloženy zpátky do země, stejně jako tam byly znovu uloženy výše uvedené předměty (artefakty).
Ctí se zásada, že co pochází ze země, má být zemi vráceno, a tak se i stalo. Je to prosté vyjádření úcty k zemřelým. Nejen našim přímým předkům, ale všem zemřelým. Myslím, že v Božicích se v současné době s touto otázkou vyrovnáváme velmi se ctí.

Na závěr si ještě dovolím citáty z Wikipedie, které nám otázku úcty k zemřelým vysvětlují následovně:
Dušičky čili Vzpomínka na všechny věrné zesnuléPamátka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum). Připadají na 2. listopad a jsou v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. 
Památka věrných zemřelých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu. V České republice je vzpomínka na všechny naše zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“. Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. 
Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USAKanaděVelké BritániiIrskuAustráliiNovém Zélandu aj. Halloween vznikl z křesťanských oslav svátku Všech svatých a pravděpodobně i z předkřesťanského keltského svátku Samhain - obdoby našeho Nového roku. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallow-even“, tedy „Předvečer Všech svatých“. 






                                                                                    Ladislav Nevrkla

Žádné komentáře:

Okomentovat