Božice a památky? Samozřejmě, patří k sobě. Nejen jeden z nejstarších kostelů na Moravě (vysvěcen roku 1225 jako kostel sv. Petra a Pavla), nejen známý „klášter Maria Hilf“, dnešní domov důchodců, ale i třeba hezky opravená kaplička-zvonička na původní božické návsi, udržovaný bývalý panský dům, dnešní zdravotní středisko, taky třeba stará hasičská zbrojnice nebo lurdská kaplička v areálu zahrady domova důchodců.
V minulosti však byla řada památek zanedbána nebo dokonce zničena. Kroky k nápravě v posledním dvacetiletí jsou přesto patrné a díky všem, kteří se o ně zasloužili. Co nám tedy nenávratně zmizelo a čeho je nejvíc škoda? Již po vzniku 1. republiky (po roce 1918) byla odstraněna socha císaře Františka Josefa I. Možná na svém místě nestála ani 10 let. Nevíme. Nevíme totiž dodnes, kde přesně stála, ani co se s ní poté stalo. Zmizela i budova, která stála pod kostelem u studny. Budova byla na konci války zasažena při bombardování a po válce byla odstraněna. Zajímavostí je, že zde měla svou prodejnu firma Baťa. Nenávratně zmizel křídlovický mlýn. Jeho krásná budova si zasluhovala určitě jiný osud a s kým v Božicích mluvím, ten se diví, proč byl zbořen. Až do roku 1945 patřil dědičně rodině mlynářů z rodu Schneiderů, z nichž jeden se velmi angažoval v revolučním roce 1848-1849 a patřil k význačným moravským politikům, což se od té doby až dodneška nikomu z božických občanů nepodařilo. Po válce zde byli čeští mlynáři, třeba p. Petrusek, poté sloužil jako družstevní skladiště a kolem roku 1965 byl zbořen. Kdyby ho dnes Božice měly, byla by z něj určitě krásná památka a místo, na které by se jezdili dívat i turisté. Součástí mlýna byla i malá hospůdka s chlévem, kde se čekávalo, než se obilí semlelo. Její torzo ještě stojí. Katastrofální stav však nedává příliš nadějí na její záchranu. I když by se dopředu nic nemuselo vzdávat. Nenávratně zmizela tzv. prelátova vila s domácí kaplí a muzeem. Její architektonicky zajímavější část stávala tam, kde má dnes postaveno p. Mokrý, druhá část – tzv. Thavonovo – prochází právě přestavbou a z původní stavby zůstane zachováno pouze minimum. Zmizela i obytná část bývalého dvora Hoja (Pavlíkova dvora).
Ze zajímavých staveb zmizely přestavbou některé unikátní fasády – tzv. židárna (židovský obchod) se stal pěkným rodinným domem, obchod Jednoty v Božicích a dnešní I. mateřská škola v Božicích se vzhledem důkladně proměnily. Změnila se i budova božického nádraží. Zato zdařile je opraven hostinec u Šíbla. Jedna z chvályhodných vlaštovek. Podobně jako opravený Jiráskův dům na Kolonii. Díky za ně.
Rozporuplný je pohled na budovu božického kina, byť obec slibuje, že do opravy bude investovat něco z 30 000 Kč, které v těchto dnech obdržela jako ocenění v soutěži Vesnice roku 2010. Asi by tam měla vložit celou částku a ještě o nějakou dotaci na příští rok zažádat, ať už konečně tento areál vypadá i z vnějšku pěkně, když už vevnitř se to hodně změnilo k lepšímu. A mělo by se na to pamatovat i při sestavování obecního rozpočtu na rok 2011, který je již za dveřmi.
Na opravu čekají i další památky. V těchto dnech se na hřbitově připravuje instalace pomníku padlých bývalých občanů Božic. Nedávno byla ze země vyjmuta další část tohoto pomníku a nyní již probíhají stavební práce na hřbitově. Na původní místo v Božicích se pomník nevrátí. Nebylo by to možné a asi i vhodné z řady důvodů. Pomníky totiž nemají jitřit mysl občanů, ale mají být místem piety a úcty. Stojí-li na nevhodném místě v nevhodnou dobu, dopadnou jako pískovcový Franz Josef I. a jiné pomníky. Místo u zadní zdi božického hřbitova se zdá adekvátní a přiměřené této památce.
Před časem zveřejnila obec seznam křížů a jiných církevních památek. Záměr je jasný: postupně tyto památky, které přejdou do vlastnictví obce, opravit podobně jako byla opravena nejznámější socha sv. Donáta, kaplička-zvonička na božické návsi nebo i kaplička u bývalého smeťáku. Byť není toto místo ideální, je správné, že zde kaplička (zděná poklona) zůstala a nestihl ji osud kapličky u dnešní I. MŠ, která bohužel už před desítkami let nenávratně zmizela. Jenom proto, že za socialismu stála u školní budovy .... Chystá se oprava nejstarší takovéto památky, tzv. bílého kříže, při výjezdu z obce na Mackovice. Místo při dnešním provozu není ideální, ovšem můj názor je ten, že bílý kříž by měl na svém místě zůstat. Maximálně jej posunout ještě kousek od silnice, aby netrpěl silničním provozem i silniční údržbou. V žádném případě by však své místo při výjezdu neměl opouštět. Nedokážu si ani dost dobře představit, kde by měl jinde stát. V době nejtužší normalizace (na konci 70. let) měl tehdejší šéf OV KSČ ve Znojmě (mimochodem to byl strýc nedávného šéfa AGD Jevišovice) naprosto ztřeštěný nápad: svézt všechny kříže na jedno vybrané místo na okrese a tam z nich vytvořit skanzen!!! To aby se lidé s jednotlivými křížky, božími mukami a kapličkami nepotkávali v naší nádherné krajině. Tajemník je dávno v tahu a jeho nápad doufám taky!
Zdar každému dobrému nápadu v péči o památky a ruce pryč od pošetilých nápadů.
Ladislav Nevrkla
A takhle vypadal domeček (ten vlevo) u mlýna (vpravo).
V pozadí mlynářova vila (pozdělji Holých).
Požádala mě jedna božická občanka, jestli by se nenašla fotografie schodů, které vedly k bývalé staré křídlovické škole (přibližně v místech, kde má dnes garáž P. Ludvík Žilík). Tak do článku Malé zamyšlení 10 přidávám nějaké historické fotografie. (lan)
OdpovědětVymazat