Události "vysoké politiky" předbíhaly to, co se dělo "dole". Již od roku 1917 bylo jasné, že více než desetileté úsilí o ustavení národního státu je nezadržitelné. Nebylo jen jasné kdy a v jaké podobě k němu dojde. S blížícím se koncem války bylo jasněji.
Na Jaroslavicku (kam Božice patřily od 1.11.1691, kdy je koupil Michal Jan z Althanu) však máme aspoň pár dokladů o tehdejší situaci. Válkou zdevastované hospodářství prohloubilo krizi a negativní jevy s tím vším spojené. Snímány pro válečné účely byly kostelní zvony (v Českých Křídlovicích v roce 1916, v Jaroslavicích počátkem roku 1917), ve školách se pořádaly sbírky zbytků lněných pláten pro potřeby lazaretů. Zcela běžně se směňovalo zboží denní potřeby s vídeňskými obchodníky i jednotlivými občany. Dokonce mnozí Vídeňané prodávali na jaře roku 1918 své nemovitosti v obcích Jaroslavicka svým příbuzným, aby tak řešily svou špatnou finanční situaci. Nebylo uhlí a "uhelné prázdniny" ve školách začaly už v polovině prosince 1917. Dokonce existují zprávy, že na jaře 1918 nechala některá obecní zastupitelstva porazit část obecního dobytka, aby zabránila šíření hladu. Nejvíc mě však zaujala zpráva, která se pravděpodobně vztahuje i k naší obci. Martin Markel v publikaci Dějiny Jaroslavic z roku 2006 píše: " Na venkově se množí krádeže a přepady a stát reaguje zřízením nových četnických stanic v okolí Jaroslavic." Zatím jsem po tom hlouběji nepátral, ale ani němečtí krajané neuvádějí ve své publikaci, že by v Božicích byla četnická stanice dříve. Píší pouze, že byla ve stejné budově jako tehdejší pošta, tj. tam, kde bývalo staré MNV (viz připojená fotografie). Vše nasvědčuje tomu, že četnická stanice v Božicích-Českých Křídlovicích byla zřízena právě někdy na přelomu let 1917/1918. A vydržela zde až do roku 1965. To ovšem již řadu let sloužil vždy pouze jeden příslušník policie (tehdy zvané SNB - Veřejná bezpečnost). Asi už se tehdy nekradlo, ani nepřepadávalo ... Vzpomínky na posledního božického "četníka" Čeňka Helešice však jsou - jak vím z vyprávění pamětníků - dosud velmi živé a velmi zajímavé. Stejně jako předválečné vzpomínky syna českého četníka šstr. Cyrila Votavy, které jsem kdysi publikoval v Božických novinách na základě dopisů, které mi posílal z brazilského exilu, ze Sao Paula pan Oldřich Votava (mimochodem spolužák nedávno zemřelého Miroslava Jandáska).
Ale zpátky ke vzniku republiky. Poslední císař Karel I. se pokusil říši zachránit vyhlášením manifestu o federalizaci říše. Bohužel stejně marně jako se 28.10.1968 Alexander Dubček, Gustáv Husák a spol. pokusili zachraňovat Československo. V. Mečiar s V. Klasem je k 1.1.1993 stejně rozdělili tak, jako bylo v říjnu 1918 demontováno Rakousko-Uhersko. Politická reprezentace jižní Moravy (tam, kde převažovalo německy mluvící obyvatelstvo) se k projektu federalizace přihlásila vytvořením provincie Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava) s hlavním městem Znojmem. I obce Jaroslavicka (tedy i Božic a Českých Křídlovic) se k tomuto projektu přihlásili. O Božicích nevíme konkrétně nic, ale v Jaroslavicích vydal obecní výbor již 1.11.1918 prohlášení, kterým se postavil za vznik nového státu nazvaného Německé Rakousko a v němž mj. uvádí: "Obyvatelstvo Jaroslavic odmítá co nejdůrazněji začlenění do československého státu." a apeloval na jihomoravské německé poslance, aby se zasadili za prosazení rakousko-německého státu. Na ustavujícím krajském shromáždění v Brně dne 3.11.1918 získaly pak Jaroslavice 3 místa v tomto orgánu. Božice ani České Křídlovice "nebodovaly". Od dob bývalého mlynáře Josefa Schneidera (poslanec zemského sněmu v revoluci 1848/1849, moderního politika, stoupence občanské společnosti), nikdy neměly významnějšího politika.
O jihomoravské území měl být sveden boj, ale prakticky sveden nebyl. Rakouská vláda se raději věnovala zásobování Vídně než spornému vojenskému zajištění jihomoravského pohraničí. Naopak československá moc zahájila vojenské obsazování této oblasti neprodleně. Během prosince 1918 obsadilo čs. vojsko téměř celou provincii s výjimkou Šatovska a - Jaroslavicka! Do centra soudního okresu Jaroslavic vstoupila čs. armáda až 17.12.1918 odpoledne a to pod vedením poručíka Františka Kopuletého v čele 3. čety z 1/8 praporu s četou těžkých kulometů.Vojsko ihned zajistilo hlídkování na zemské hranici s Rakouskem a provedlo konfiskaci obilí ve mlýně a poštovních zásilek se zbožím na poště, které byly určeny k vývozu do Rakouska. Rovněž byl okamžitě vyhlášen zákaz nočního vycházení, aby se zabránilo pašování zboží přes hranice. Jedno si však vyčerpaní českoslovenští vojáci neodpustili: návštěvu jaroslavických vinných sklípků. A tomu věřte, že vinným zásobám dali pořádně zabrat. Majitelé sklípků mluví dokonce o "drancování", což je myslím dosti "silná káva"! I když vypité, možná poškozené bečky, taky nejsou žádná sláva... Tehdejší jaroslavický starosta na protest proti obsazení městečka čs. vojskem a zabírání místních úřadů jako jeden z mála německých starostů v kraji odstoupil ze svého úřadu. Starostou Božic zůstal do komunálních voleb v červenci 1919 Josef Rühringer. To jen ten, který nechal v roce 1908 instalovat na kraji Božic sochu patrona sv. Donáta a jehož část příjmení je na podstavci sochy už dlouhá léta "vyštípnuta". Jména křídlovických starostů známe až od roku 1932. Víme však, že 28.2.1925 došlo k návratu pojmenování České Křídlovice místo Velké Křídlovice (tak se oficiálně nazývaly v letech 1881 - 1925).
Až v květnu 1919 byly čs. vojáci vystřídáni četníky a členy oddělení pohraniční finanční stráže ("financi"). Ještě 12.1.1919 uspořádala exilová reprezentace Německé jižní Moravy (Oskar Teufel a spol.) tzv. Kreistag v Retzu (jehož náměstí i krajinu kolem jste si mohli prohlédnout v našem fotoseriálu Rozhledny č. 21). Za přítomnosti zástupců z německých jihomoravských obcí se opět vyslovili pro uznání etnických hranic a připojení této oblasti k Německému Rakousku. Zvlášť se v touze o připojení angažovali němečtí sociální demokraté na Znojemsku (v čele stál Oskar Scheuer). Ti také stáli ve většině obcí za stavbami pomníků padlým ve světové válce na počátku 20. let, jak dokládají i naše dva pomníky v Božicích, o nichž jsme nedávno psali. Tyto pomníky stojí též za "zmapování", neboť jejich osud byl v následujících 90 letech různý. Někde zůstaly v původní podobě i se jmény padlých (Hrádek, Břežany aj.), někde byly předělány na pomníky vítězství v roce 1945 (např. České Křídlovice), někde byly odstraněny (např. Božice). Ten poslední byl letos objeven, rekonstruován a umístěn na božickém hřbitově).
Pro Jaroslavicko jako celek nebyl z ekonomického hlediska vznik Československa až takovým přínosem. Z prosperujícího městečka, které nemělo ani na moravské, ani na rakouské straně hranic konkurenci (byť má Seefeld-Gross Kadolz krásné náměstí a pěkný a významný zámek), se obec postupně stala vesnicí na periférii a s ní utrpěly i všechny obce, které byly na Jaroslavice "vázány", včetně Božic a Křídlovic. Za 1. republiky si sice ještě Jaroslavice zachovávaly jako správní centrum místního významu jakés takés postavení, ovšem jejich význam nezadržitelně upadal. Hranicemi nového státu byly odříznuty od svého jižního souseda (i když až do roku 1951 zde nebyla "železná opona". Tu zde jako první na českých hranicích nechal v roce 1953 "elektifikovat" právě za Jaroslavicemi první velitel Pohraniční stráže Ludvík Hlavačka, postřelený a vážně zraněný Antonínem Daňkem při pokusu o Daňkovo zatčení 15.5.1949 v Božicích (viz příběhy o odbojové skupině Světlana). Po roce 1918 zůstala jedinou cestou do Rakouska ta, která byla znovuotevřena až letos ve směru na Zwingendorf. V žádosti obce Jaroslavice z roku 1922 a opakovaně z roku 1926 o otevření 2. celní cesty do Rakouska (do Kadolze) se píše, že "od té doby, co byla vytyčena nová státní hranice, ... návštěva jaroslavických týdenních trhů klesla skoro o polovinu ... za těchto okolností musila se každá živnost omeziti, jest jasno, že však nyní živnostníci nemajíce dřívějšího, jednou tak velkého obratu, nemohou dostáti svým povinnostem jako poplatníci...". Ani po vyhlášených křídlovických vinných trzích není ani vidu, ani slechu. Ještě z konce 19. století je známý údaj, že "v čas vinobraní sjíždějí se zejména do Jaroslavic, Dyjákovic a Křídlovic obchodníci s vínem z daleka široka činíce hojné nákupy hroznů a uzavírajíce obchodní smlouvy na dodávky vína". Řekl bych, že se z toho Jaroslavice nevzpamatovaly dodnes. Ale nechci jim křivdit, třeba jsou tamní občané se životem v obci (obklopené směrem k hranici solárním komplexem) spokojeni. A Božice? To můžeme posoudit každý sám. Každopádně vím, že znovuotevřených silnic do Kadolze i Zwingendorfu řada božických občanů využívá cestou za prací, za nákupem i za poznáním. Tak snad jde vývoj tím správným směrem. To by bylo to nejlepší dědictví 28. října 1918 v našich dějinách a zároveň dobré poselství do budoucnosti. Sousedy si člověk nevybírá, se sousedy člověk žije. Záleží na obou jak!
Ladislav Nevrkla
Za zmínku snad stojí i přehled o počtu a složení obyvatel:
Božice roku 1910: 1 122 obyvatel, z toho 4 Češi (na nádraží)
Božice roku 1921: 1 234 obyvatel, z toho 58 Čechů (na nádraží, na poště, četníci, Pavlíkovi (2 čísla popisná) a jejich zaměstnanci (4 čísla popisná) a první český rolník v Božicích v nové republice pan Jan Brabec. Ten ale soužití v německém prostředí nevydržel, v roce 1925 svůj dům prodal a odstěhoval se do Znojma.
Božice roku 1930: 1 314 obyvatel, z toho 200 Čechů (především v nově založené božické Kolonii, která dostala původně název Molíkov, podle význačného agrárního politika Molíka, který se velmi zasloužil o realizaci první pozemkové reformy a zakládání českých osad v poněmčelém příhraničí (v Hrušovanech n. Jev. jsou dvě, na konci Kašence, při vjezdu do Suchohrdlí u Mir. nebo v Branišovicích).
Velké Křídlovice roku 1910: 1 178 obyvatel, z toho 4 Češi
Velké Křídlovice roku 1921: 1 267 obyvatel, z toho 40 Čechů (zaměstnanci pošty, četníci aj.)
České Křídlovice roku 1930: 1 279 obyvatel, z toho 73 Čechů
Když to sečteme, žilo v současných hranicích Božic v roce 1921 2 501 obyvatel, z toho bylo 98 Čechů. V dnešním vietnamském nákupním středisku byla v roce 1921 dokonce zřízena první česká menšinová škola v naší obci.
A v roce 1930 to bylo dokonce 2 593 obyvatel, z toho bylo 273 Čechů. Pro jejich děti byla v roce 1927 postavena zbrusu nová budova české menšinové školy na křižovatce u sýpky a vysazena zde byla památná lípa, český národní symbol.
Aktuálně měly Božice k 1.1.2011: 1 558 obyvatel. Výsledky letošního sčítání lidí nebyly ještě oficiálně zveřejněny. I tak je během posledních 20 let patrný výrazný nárůst počtu obyvatel obce. Jestli ovšem někdy dosáhneme počtu z dob 1. republiky, jejíž vznik si dnes připomínáme, to je ve hvězdách. Nic však není nemožné...
Použitá literatura:
Markel, M.: Dějiny Jaroslavic, 2006
Nevrkla, L.: Božice 1225 - 1995, České Křídlovice, Historie a současnost obcí, Božice 1995
Pfister, A. a L.: Possitz - Gross Grillowitz, Nussloch 1992
Peřinka, F. V.: Vlastivěda moravská, Jaroslavický okres, Brno 1905
Nedávno vkusně upravené prostranství před kulturním domem.
Budova druhé božické pošty z r.1887 sloužila asi od roku 1917 i četnické stanici (do roku 1945). Za povšimnutí stojí vchod do dvora tehdejší pošty (dnes tam místo něj stojí garáž postavená panem M. Rezkem).
Tehdejší vchod (úplně vlevo) byl vlastně stejný jako je u domku, kde bydlí p. Široký. Pozdější dlouholetá budova pošty byla postavená o něco později a domy p. Širokého a Leinvebera (Hrdličkovo) ještě později.
Historická mapka (spíš kartogram) oblasti Jaroslavicka.
Aktuální fotografie státní hranice česko-rakouské, pořízené dne 30.10.2011:
Žádné komentáře:
Okomentovat