Jezdil jsem v roce 1989 a 1990 na všechny větší akce do Znojma. Tenkrát jsme z Božic jezdívali dva. Možná si někdo vzpomene na bývalého božického občana Rosťu Vejdovského, tak s ním. Dneska jsem jel sám. Ale u obelisku před kavárnou Corso jsem se necítil vůbec osamoceně, navíc jsem se pozdravil či viděl s několika známými.
Happening rámovanými písněmi Karla Kryla a Marty Kubišové nabídl vystoupení několika řečníků a taky scénku s připomínkou listopadových událostí 1989. Nejpůsobivější však bylo vystoupení staršího pána, který připomněl osobnost jedné ze známých a důležitých osobností listopadových dnů ve Znojmě pana Antonína Hanzálka. S ním totiž úzce spolupracoval můj tchán (oba jako členové Československé strany lidové) a lidovecký sekretariát, kam se svezly a poté mezi lidi na demonstraci v pondělí 26. listopadu 1989 roznášely letáky. Tak jsem se se svým tchánem potkal tenkrát to pondělní odpoledne na dnešním náměstí T.G.M. ve Znojmě - on letáky roznášel, já si je bral ... A vždycky mě dojme, když se připomene rok 1939. Můj děda se hned po vzniku protektorátu zapojil do ilegální činnosti nekomunistické vojenské organizace Obrana národa na Moravskobudějovicku. Za to zaplatil zatčením, vězněním do konce války v Breslau (dnes Vratislav), podlomeným zdravím a smrtí v září 1945. Bylo mu pouhých 41 let. Aspoň jsem mu letos na rodném domě pospravil pamětní desku, kterou mu tamější hasiči (byl jejich velitelem) nechali v roce 1946 udělat ... Je taková, jakou chci nechat udělat Antonínu Daňkovi v Božicích. Věřím, že se to jednou podaří. zaslouží si to.
Řada řečníků se dnes ve Znojmě dotkla aktuální politické situace v naší zemi, stejně jako se k ní vyjádřila řada z asi stovky přítomných. Zacinkaly klíče, objevila se hesla a zazněl potlesk. A pak jsme se rozešli zase po svém ... Kdyby nebylo televize, ani bychom vlastně nevěděli, co se dnes všechno na řadě míst naší země událo. V Božicích byl klid. Nic zvláštního se tady dnes nestalo.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat