Světlana 74: Příběh božického kurýra a převaděče: vždy připraven!

Originální plán cesty skupiny
A. Daňka do exilu

Příběh božického převaděče je vlastně příběhem Antonína Daňka (1922 - 1949). Dělníka, partyzána, novoosídlence čs. pohraničí, božického hostinského, permanentního revolucionáře, bojového velitele Světlany, exulanta, kurýra, možná i převaděče, možná krátce i člena něčeho jiného. Každopádně člověka odvážného, činorodého, podnikavého, statečného a nakonec zrazeného. Pro někoho padouch, pro jiného hrdina. Hrdina naší novodobé historie.
Vzpomněl jsem si na něj včera, když jsem v Babišově týdeníku 5plus2 Znojemsko pročítal stranu 4 věnovanou železné oponě a útěkům přes ní. Autoři zde popisují známý příběh ještě žijící převaděčky (tenkrát jim říkali "kopečkářky") Julie Hruškové pocházející z okolí Jevišovic. Její přechod přes Dyji do Rakouska se podařil, ale v sovětské okupační Rakouska byla zatčena a vrácena do Československa. V článku nad ní je popsán vznik "železné opony" na Znojemsku. Ústřední postavou tohoto tématu byl člověk, který se zapsal i do dějin Božic. A tak jsem si vzpomněl na Antonína Daňka, který obě dvě témata svým osudem propojuje.
Ve zmiňovaném týdeníku píší jeho autoři: " V tehdejším Československu byl hlavním strůjcem železné opony Ludvík Hlavačka. Jeho kariéra byla pro komunistický režim ukázková. Bývalý konfident gestapa se po roce 1948 stal velitelem vyšetřovatelů StB v Uherském Hradišti. Již zde získal pověst mimořádně brutálního a sadistického člověka. Po studiích v Sovětském svazu působil jako velitel pohraniční stráže v hodnosti generálmajora a dotáhl to až na náměstka ministra vnitra. Hlavačka nebyl nikdy souzen ani potrestán."
Hlavačka však svou novou "péesáckou" kariéru málem neodstartoval. Byl to právě on, kdo velel zatýkacímu komandu nad ránem 15.5.1949 v Božicích. Když v sobotu 14.5.1949 pozdě v noci (kolem půl jedenácté) zhaslo v obci pouliční osvětlení, netušil nikdo, např. návštěvníci Daňkova hostince (dnešního kina Marta), že je již v plném proudu rozsáhlá policejní akce, na jejímž konci měl být zatčen bývalý božický hostinský a bojový velitel znojemské Světlany Antonín Daněk. Ten Daněk, který někdy 22.3.1949 úspěšně přešel ve čtyřčlenné skupině poblíž Čížova do Rakouska (podrobně jsem tuto událost popsal 9.11.2008 - viz http://www.probozice.wz.cz/index.php?menu=091120081.) a který se jako kurýr (kopečkář, agent chodec) dvakrát vrátil do vlasti s konkrétním posláním. Při svém prvním návratu v dubnu se skrýval v Českých Křídlovicích u Antonína Švarce (Šrámkovo) a o své cestě přes "čáru" i svůj krátkodobý návrat do vlasti něco málo povyprávěl. Druhý návrat Antonína Daňka v první polovině května 1949 byl již bohužel pod kontrolou StB.
Zatýkacímu komandu v Božicích velel samotný šéf zlínské StB Ludvík Hlavačka. I to svědčí o důležitosti akce pro něho a pro jeho případnou další kariéru. Zatýkací akce byla spuštěna někdy před pátou hodinou ranní (podle dodatečných zápisů v zatýkacím spisu spíš až kolem 6. hodiny ranní). Jedna ze zatčených Marie Slezáková na tuto událost vzpomíná takto: "Doma byl jen můj švagr Smetana, když v baráku najednou zhasly světla. To už tam byl Tonda Daněk. Řekla jsem mu, že Maček neví, kde se partyzáni pohybují, a Daněk na to: ,Marie, já už to vím všecko, ale ty nemožeš jet dom. Ty budeš moset sa sbalit a jet se mnú do zahraničí.‘ Za dvě hodiny kdosi klepal na okno a Smetana byl pryč. V baráku byla jen moje sestra, já a Tonda Daněk. Sestra už ležela v posteli a netušila, co se děje. Já jsem otevřela a řekla, že sestra, porodní asistentka, není doma, že si budou muset zavolat k porodu někoho jiného. Chvílu byl klid. Určitě Frantu Manu (člen Světlany na Valašsku, který se v březnu 1949 skrýval u Smetany v Božicích) vytáhli z věznice, protože on mně za chvíli říká: ,Maruško!‘ Já na něho: ,Franto, kde máš Tondu?‘ Tím jsem se před tema estébákama úplně usvědčila. Tonda mně řekl, abych odstoupila od okna. Když jsme se oba dva podívali, bylo tam myslím deset vojenských aut s vojákama, kulomety, estébáci. Už jsme ani neměli čas něco rozebírat. Tonda viděl, že je zle, tak vletěl do tech dveří, natahl pistol a už jsem enom slyšela ,prásk, prásk‘. Volali na mě, aby šel někdo pomoct. Já jsem tomu nerozuměla, tak jsem zavřela dveře a dívala jsem se, jak to tam vypadá. Jednoho estébáka Tonda postřelil, ale když viděl, že to dál nejde, tož sa zastřelil sám. Nevím vůbec, jestli tam nechali toho Tondu ležat nebo kam ho hodili. Potom přelezli zídku ze dvora, mlátili na dveře, vyrazili je, že proč neotvírám. Řekla jsem, že mám strach, že mlátí, takový randál."

Antonín Daněk čekal na masně u Smetanů na auto, které ho v noci odveze z Božic. Napadá vás, kam ho mělo toto auto odvézt? Místo kurýra byly Božice obšancovány příslušníky SNB + StB. V čele zásahu stál dokonce šéf zlínské StB major Hlavačka, kterého Daněk při snaze uniknout zatčení a útěku z masny směrem k domu Jana Filipa (tam, kde dneska bydlí Roman a Alena), vážně zranil střelou z pistole do břicha. Velké množství peněz, které měl Daněk u sebe (šlo o 118 000 Kč) a které schoval pod škopek na vodu u Filipů, nebyl úplatek, ale byly to peníze, které převzal od určených lidí a měl je předat ve Vídni A. Slabíkovi, veliteli Světlany, v té době již též v exilu (hranice přešli společně koncem března 1949).

K okolnostem Daňkovy smrti jsem na tomto webu napsal mj. toto: Daněk utekl ze Smetanovy masny, kde se skrýval, do domu Jana Filipa. Několikrát přitom vystřelil, dvakrát zasáhl (mj. majora Hlavačku, velitele zásahu, a ještě jednoho příslušníka StB), sám byl zasažen třikrát do břicha (podle svědectví Josefa Daňka). Lidi z okolních domů už byli venku, stáli tam vojáci s automatama, četníci. Jeden voják se díval oknem k Filipům (bydlela tam stará paní Filipová se svobodným synem Janem). Něco u Filipů plesklo! Byl to jenom moment – a už jela dvě auta odspodu, od Tuháčkového. Auta zůstala stát, vyběhli chlapi s nosítkama a z druhého auta vyvedli paní Daňkovou. Za chvilku vynášeli Daňka na nosítkách. Byl zakrvácený, střelený do břicha a měl prostřelenou hlavu v oblasti spánku. Paní Daňková ho musela identifikovat. Daňka pak odvezli do Znojma a paní Daňkovou domů do hospody. Když Daňka vynášeli ven z Filipovy kuchyně, tak tam měl Honza (Filip) před vchodem škopek na dešťovou vodu. Protože nemohli s nosítkama vycouvat, tak ho chlapi odstrčili a našli tam 10 000 Kč! (to podle svědectví místní občanky paní F.Č.)

Otec Antonína Daňka dostal díky známostem (?) svolení, aby mrtvého syna mohl převézt domů do Bantic a dokonce, aby ho mohli pohřbít na hřbitově v Prosiměřicích. Zdá se velmi pravděpodobné, že v bezvýchodné situaci volil těžce zraněný bývalý partyzán Antonín Daněk dobrovolnou smrt, než by měl padnout do rukou StB! Poslední kulkou ze své pistole si prostřelil hlavu.

                                (lan)

Masna č. 177 uprostřed, dům J. Filipa č. 174. Tam, kdo stojí
dnes řadovky, byl tenkrát lesík. Tam chtěl A.D. uniknout.
lesík byl však obšancovaný policií