Dům sv. Josefa je názvem provinčního domu České provincie Kongregace sester sv. Hedviky. Objekt je bývalým břežanským zámkem, vybudovaným mezi léty 1692 až 1713, kdy se břežanského panství ujímá jedna z větví dánských Lichtenštejnů, kteří na Moravu přišli po roce 1648 v důsledku rozdělení Evropy vestfálským mírem, jež zakončil třicetiletou válku. Stavba vznikla pravděpodobně na místě původní břežanské tvrze, zmiňované r. 1560. Šlo zřejmě o trojkřídlou dispozici, která byla v letech 1818-19 doplněna na severní straně klasicistním 4. křídlem. Přízemní podlaží zámku plně sloužilo hospodářskému provozu, nemělo charakter obytných prostor. Zámek obklopuje přírodně krajinářský park, založený po dostavbě budovy.
V roce 1926 koupila zámek v Břežanech u Znojma od barona Wamboldta-Umstadta Kongregace sester sv. Hedviky. Objekt se lépe hodil pro účely provinčního domu a noviciátu, který byl doposud v Nezamyslicích. Již koncem května 1926 se do Břežan přistěhovaly první tři sestry. Dne 19. listopadu 1926 byl dům a noviciát slavnostně otevřen. Dům vyžadoval mnoho úprav a změn. Slavnostní posvěcení domu se konalo 4. května 1927 v přítomnosti generální představené Matky Margarety Fleischer a sestry radní Matky Eusebie Hohl. Patronem domu byl zvolen svatý Josef. Dům posvětil biskup Josef Kupka. Sestrám v Břežanech byla také zajištěna dobrá duchovní péče. Ve farním kostele v té době působili Obláti Panny Marie a jeden z kněží se ujal duchovní služby v klášteře. První prostorná a funkčně zařízená klášterní kaple s Nejsvětější Svátostí vznikla spojením několika pokojů a sloužila jen provizorně do zlepšení finanční situace, která by umožnila vybudovat větší vlastní kapli.
V této době měla provincie 161 sester ve 27 domech (mateřské školy, dětské domovy, sirotčince, nemocnice, domovy důchodců). V novém provinčním domě nebyla zpočátku možnost rozvíjet žádnou větší charitativní činnost. Moravské místodržitelství svěřilo sestrám k výchově padesát těžce mentálně postižených dívek, kterých postupem času přibývalo. Tato služba se stala hlavním úkolem sester v Břežanech. Sestry dále vedly mateřskou školu, kterou navštěvovalo 70 dětí, penzionát, vyučovaly ručním pracím, hudbě, vykonávaly ambulantní péči o nemocné a přijaly také práce spojené s exercičními kurzy pro kněze i světské osoby, které se na přání biskupa konaly ve volných prostorách rozlehlého domu.
V letech 1927-1932 byly v zámeckém areálu postaveny hospodářské budovy a zázemí pro hospodářství, v roce 1932 byl v části parku založen hřbitov pro řeholní sestry.
V roce 1935 byl u jižní zdi areálu zámeckého parku obestavěn nevyužívaný pozemek obvodní zdí a do ohradní zdi byla vestavěna kaplička sv. Josefa. Na pozemku byl postaven zahradní domek se skleníkem a okolí upraveno na zelinářskou zahradu.
Po zabrání Sudet nacisty byly řeholní sestry zbaveny možnosti práce v mateřských školách a ve výchově dětí. Podařilo se jim uhájit vlastnictví objektu, v němž v roce 1940 našlo azyl před určenou likvidací sto mentálně postižených rakouských dětí odeslaných sem vídeňským opatrovnickým úřadem. Po válce byly děti vráceny zpět do Rakouska.
Po roce 1948 byla budova zámku včetně přilehlých hospodářských budov a pozemků zabavena státem, během let byly provedeny funkční úpravy interiéru zámku s množstvím nevratných negativních zásahů do historické podstaty stavby. Různorodé činnosti řeholních sester byly zúženy do jedné – péče o osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním, postižením.
(Pozn.: V roce 1950 přišly do Domu sv. Josefa učitelky - slovenské Školské sestry sv. Františka, které byly vyhnány ze škol. Ubytování dostaly na místní faře. Vzhledem ke svému pedagogickému vzdělání zastávaly u dětí službu vychovatelek a jejich působení bylo na vysoké úrovni. Foto 15 Během let vzájemné spolupráce vznikl mezi oběma komunitami velmi pěkný vztah, který přetrvává až dodnes, kdy jsou sestry zpět na Slovensku a znovu rozvinuly svou činnost ve školách.)
V šedesátých letech byly řeholní sestry, které dosáhly důchodového věku (59 let), administrativní zvůlí nuceny opustit svoji milovanou službu potřebným a odejít do důchodu. V roce 1981 byly ředitelstvím OkÚ ve Znojmě trvale vykázány z provinčního domu (prostor klauzury včetně kaple byl bez náhrady zabrán) a sestrám byl nařízen nucený pobyt v Charitním domově v Mukařově u Prahy. V provinčním domě setrvaly v zaměstnání pouze tři tajně přijaté řeholní sestry.
V roce 1991 byl zabavený majetek navrácen v restitucích majiteli - Kongregaci sester sv. Hedviky.
Zdroj: http://www.hedvicky.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat