Emín se opět otevřel veřejnosti

Zajít si jen tak na Emín asi dost dobře nejde. Původně šlechtické sídlo postavené pro hrušovanskou hraběnku Emmanuelu Khuen-Belasi v roce 1882 (sakum pikum za půl roku) si zažilo chvíle slávy, chvíle zmaru i zmrtvýchvstání. Dnes jsou zde poskytovány sociální služby - a co je důležité - nejméně dvakrát ročně se brány Emína otvírají i zájemcům z řad veřejnosti.


Vloni jsem se věnoval novinkám interiéru, letos jsem si spíš všímal exteriéru. Zajímal mě park, různé stavbičky a památky v areálu i přilehlá hospodářská část. Současný pan ředitel je charismatický muž, člověk činu a je obklopen kvalitním personálem, který se nám ochotně věnoval během prohlídky. Pár slov jsem prohodil i s panem ředitelem, ale připraveného rautu jsem se nezúčastnil. Tak se touto cestou omlouvám. Měli jsme dnešní návštěvu jako součást rodinného výletu a museli jsme se vejít do nějakého časového rámce.
Potěšily nás Božické mažoretky, které navodily příjemnou atmosféru sobotního odpoledne v zámeckém parku, potěšil i znojemský Katapult Revival. Dokonce jsem si pobrukoval pár písniček, které jsme s naší kapelou Aromatic v 70. letech hráli hned, jak je "Kaťáci" pustili do éteru a dokonce jsme si v roce 1976 zajeli do znojemského Liďáku na živé vystoupení Oldy Říhy a "Dědka" Šindeláře. Holky čekaly na koníky, až s nimi Maruška přijede z břežanského Zámku. Potěšil i pejsek mně neznámé rasy (nekousal) určený na canisterapii. Tancovaly ženy ze Znojma, ty jsme pozorovali zdáli, hrál Ota Bartl a samozřejmě jsme si prošli i vnitřní prostory. Pro znalce historie a umění jen připomenu, že při posledních přestavbách byla uvnitř postavena dlouhá chodba, jíž se vstupuje do jednotlivých pokojů a kanceláří. Ta v původním Emíně (Emmahofu, Emin hofu, Emině zámku či třeba zám(eč)ku Emín) nebyla. Že zde původně byla některá raná díla i výmalba od později světoznámého malíře Alfonse Muchy je takovým notorickým nošením dříví do lesa, jenže pro rozvoj turismu je to jedinečná informace. To profesor Max Dvořák, vídeňský historik umění, je již osobou pozapomenutou. Někdo by s tím měl něco udělat, zaslouží si to! Hrušovaňáci! Šanováci! Mikroregione Hrušovansko! Okrašlovací spolku ze Šanova! Nebo někdo z nás?
Potěšilo mě velké množství známých z Božic, Břežan, Mackovic i Šanova. Nejvíc bylo ale Božičáků! :-)
Zpátky jsem jel po zpevněné, byť prašné cestě na božickou Kolonii, kolem dvora Hoja. Je to výrazná zkratka a díky všem, který její vytvoření umožnily, podpořily a realizovaly. Rád vezmu kýbl s vodou a umyju zadní sklo.

                    (lan)