Rodáci, přistěhovalci, krajané.

František Vlk, křídlovický
rodák

Všichni, co mají vztah k danému místu, mají něco společného. Mají to místo rádi. Rádi v něm pobývají, rádi se zde potkávají se svými známými, rádi se sem vracejí. Proto se konají "srazy" a setkání. Srazy rodáků, srazy spolužáků, setkání spolubojovníků ...

Uvědomil jsem si to tento týden několikrát. Naposledy včera, kdy jsem se potkal s několika účastníky "srazu" ročníku 1946. Letošní jubilanti byli první, kteří měli komplet všichni šanci narodit se v Božicích nebo Českých Křídlovicích. Proto možná mají vztah k naší obci silnější než všichni jejich následovníci. Zkrátka byli první. Jsou mezi nimi vzácní a zajímaví lidé a já jsem rád, že mám tu čest se s některými z nich i osobně znát.

A tak jsem se včera po čase potkal s panem Františkem Vlkem, křídlovickým rodákem, který je pro mě v mnohém příkladem. Především tím, čemu všemu se věnuje ve svém volném čase. Je řadu let budějovickým kronikářem, aktivním členem Muzejního spolku v Moravských Budějovicích a má za sebou bohatou organizační a publikační činnost. Však mi taky řadu svých prací věnoval. V současnosti je předsedou tohoto spolku a tak ani nemá čas myslet na to, jak ten čas letí, ani na to, že se člověk musí taky trošku šetřit, protože zdraví máme jenom jedno. Stále usměvavý a plný elánu a chuti do práce. Ale říkal mi včera: "Nic, pane Nevrklo, neodkládejte až na důchod! Jestli chcete něco dělat, tak udělejte hned teď!" Byla to reakce na má slova, že mám hodně různých materiálů, ale že se nemůžu nějak dostat k jejich konečnému zpracování a že se do toho pustím až v důchodu." "Můžou přijít jiné starosti, zdravotní problémy a neuděláte nic!"
No jo, máte pravdu pane Františku, ale když ten čas tak rychle letí a zoufale se ho nedostává ... A já teď zrovna svůj volný čas věnuji božickému fotbalu. Taky zahradě a vnoučatům. A máme i všechny žijící rodiče. Ale tu vaši připomínku beru a budu se snažit s tím něco udělat.

Pana Vlka jsem potkal v doprovodu dalšího známého rodáka ročníku 1946, pana Františka Oslzlého. I on má za sebou velmi zajímavý a pestrý život a i s ním spolupracuji na jednom zajímavém "případu" z Božic-Českých Křídlovic. Byl jsem teď pracovně dva dny ve Vranově u Brna a kousíček nad Vranovem leží obec Šebrov-Kateřina (Svatá Kateřina). A tam jsem zván, abych přijel a dozvěděl se něco ze života ...

Letmo jsem poznal taky švagrovou Jary Viterny. Myslím, že stále žije v Havřicích (části Uherského Brodu) a já přes Havřice občas jezdím na návštěvu rodiny našeho Ládi. A náš vnuk Dominik chodí teď do havřické školy do první třídy ...

Pozdravil jsem se i s Honzou Kučerou. Jak mu to panečku slušelo v bílé košili! A neměl na nás tentokrát ani moc času ... :-).

Svět je fakt malý a je dobře, že se potkáváme a víme o sobě. A je dobře, že nás něco spojuje. Tak jako třeba Sedm statečných, na jejichž novou filmovou verzi se příští týden chystám a jsem hodně zvědavý. I když vím, že tam tentokrát nebude ani Chris, ani Vin, ba ani Bernardo, Britt, Lee, Harry, mladíček Chico nebo padouch Calvera alias Eli Wallach. Prostě tak.
          (lan)

P.S. Jen jsem včera neměl po ruce mobil a tak jsem si pana Vlka nemohl vyfotit. Tak jestli mi někdo z účastníků srazu ročníku 1946 nějakou pošle, budu mu vděčen. Nejraději foto všech účastníků.