Češi v zahraničí - Ukrajina a Krym

Nedávno jsem zde publikoval aktuální stav počtu a složení obyvatel Božic. Kromě občanů České republiky (Česka) u nás žije i 40 cizinců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Není to tak podstatné, spíše je to úvod k tomu, abychom se dnes zamysleli nad opačným historickým osudem, a to Čechů, jejichž předci kdysi odešli za vidinou nového, lepšího života do jiných částí habsburského mocnářství, či dokonce za jeho hranice.
Národní pouť českých vlasteneckých politiků na Rus (v čele s Františkem Palackým) za báťuškou carem v roce 1867 dnes řadíme mezi okrajové události našich dějin. Jenže ... Po této pouti už v roce 1868 následovala poměrně velká vystěhovalecká vlna směrem východním. Část zamířila do Haliče (hlavní město Lvov), jež byla součástí Rakouska-Uherska jako my, část však šla osídlovat území Volyně (hlavní centra Luck, Rovno, Dubno), která byla tenkrát součástí carského Ruska. Během deseti let se na Volyni usadilo asi 45 000 Čechů a založilo zde více než 100 českých vesnic. Po rozpadu velkých říší po skončení 1. světové války byla Volyň rozdělena - západní část připadla Polsku, východní Ukrajině. Ukrajina byla však brzy včleněna do nově vzniklého Sovětského svazu. Skoro 11 000 Volyňáků bojovalo ve Svobodově armádě (1. čs. armádní sbor). To byl jeden z důvodů, proč Volyňáci po roce 1945 žádali o reemigraci do vlasti svých předků. Původně se počítalo, že budou usazeni na Žatecku (tam zůstali vojáci ze Svobodovy armády) a Podbořansku. Celá Volyň se stala po roce 1945 součástí Ukrajiny. V roce 1947 byl vypraven první transport z Volyně do naší vlasti. Volyňští Češi však byli usazováni po celých bývalých Sudetech. Na Znojemsku a v těsném sousedství najdeme potomky Volyňáků v Olbramovicích, Branišovicích či Cvrčovicích. Řadu z nich osobně znám. Jestli žije nějaký potomek Volyňských Čechů v Božicích, nevím. Vím však, že u nás žije řada Ukrajinců, kteří pocházejí ze Západní Ukrajiny, která v letech 1919 - 1945 byla součástí Československa pod názvem Podkarpatská Rus. Máme určitě k Ukrajincům blízko a stojíme na jejich straně v současné vážné době. Z vlastní zkušenosti víme, co to znamená "zvací dopis", "okupace", "dočasný pobyt". A taky víme, že bez pomoci mocných je malý stát (a to Ukrajina není malá) vydán napospas jiným mocným. Jak to zpíval Karel Kryl (před 20 lety zemřel, před 70 lety se narodil) v roce 1969: ...Beránka vlku se zachtělo, ...!

P.S. Byl jsem velmi překvapen, že i na Krymu žijí potomci českých vystěhovalců a stále ještě udržují češtinu.
P.S.S. A víte, čím podstatným se liší ukrajinština od ruštiny? Obě vycházejí z řecké alfabety, ukrajinština používá písmo cyrilici, kdežto ruština známější azbuku. Tak je Lviv proti Lvov, Šachtar proti Šachťor atd. atd.
P.S.S.S. Klidně mě opravte nebo doplňte. S čímkoliv.

                                          Ladislav Nevrkla