Když je nám smutno ...

Člověk by chtěl mít raději radost a dobrou náladu, zvlášť když se třeba blíží období, kde se to hemží zabíjačkami, karnevaly, fašanky a jinou nevázanou zábavou. A pak do toho najednou přijdou zprávy jako blesky z čistého nebe ....
Tak mě nedávno překvapilo sdělení o úmrtí "Četníka" (Ivana R.). A takovou neradostnou zprávu jsem v neděli v podvečer zaslechl v souvislosti se skonem paní Vlasty Š. (letos by měla 60). Dnes odpoledne se s ní s úctou rozloučily zástupy přátel a známých na božickém hřbitově. Ještě neuvěřitelnější však byl úterní dopolední mobil: "Víš, že zemřel Evžen E. starší?" (pře měsícem oslavil 49. narozeniny). Nevěděl jsem, ani by mě nenapadlo. Pravda, přes zimu jsem ho nějak málo vídal, spíš nevídal. Občas na podzim, když se zašel podívat na fotbal. V paměti mi zůstane jako velmi obětavý pořadatel plecháčů. Rozloučíme se s ním v neděli ve 14 h v božické smutečce.
Život dokáže být hodně krutý a nám nezbývá, než se s tím vyrovnat. Na všechny, kteří nás opustí, nezapomeneme. Divili byste se mnozí, jak se na lidi, kteří již nejsou mezi námi, často vzpomíná. Když je nám smutno, vzpomínáme na to dobré, zajímavé a veselé, co jsme s nimi zažili. Život už je prostě takový.
                                                       (lan)