Seriál: Vinařská tradice na Znojemsku se zaměřením na Božice - 1. část

Nejen o božických malovinařích a vinařské kultuře na Znojemsku. Velmi zajímavé a v našich podmínkách neprobádané téma si v rámci svého studia vybrala Mgr. Eliška Leisserová. A jelikož ve svém badatelském úsilí nadále pokračuje, můžeme se časem i průběžně těšit na řadu nových a aktuálních informací, jež se týkají malovinařů, revitalizace vinařské kultury, činnosti vinařských spolků i událostí, které propojují vinařskou kulturu s dílčím zájmem o vinohradnické stavby („otevřené sklepy“).
Téma je to velice široké a podrobnější a hlubší údaje včetně odkazů a další literatury najdou zájemci v magisterské diplomové práci E. Leisserové. Po dohodě s autorkou vás na těchto stránkách v malém seriálu seznámíme s některými zajímavými údaji, jež byly zachyceny při terénním výzkumu a následné analýze získaných dat.
Osobně předpokládám, že se alespoň trošku orientujeme v pojmech jako jsou vinařská kultura, vinařství a vinohradnictví, malovinaři, vinohradnické stavby (sklepy, lisovny se sklepy a vinařské domy), sklepní areály (turisticky zvané "sklepní uličky") a otevřené sklepy. Ke všem těmto pojmům se stejně průběžně dostaneme.

Dnešní kapitolu jsem nazval Vinařská tradice na Znojemsku
"Současné Znojemsko leží na pomezí dvou národopisných oblastí: Podhorácko patřilo k oblastem s trvalým českým osídlením, Podyjí oproti tomu bylo již od 13. století kolonizováno německým etnikem a až do konce druhé světové války patřilo k regionům s převažujícím obyvatelstvem německé národnosti.
 Oproti jiným vinařským regionům je pro současné Znojemsko typická absence lokální vinařské tradice. Také zkoumané Božice a Hrušovany nad Jevišovkou patří k obcím, kde proběhlo vysídlení německého etnika po druhé světové válce. Tato skutečnost zpřetrhala kontinuitu lokální vinařské kultury. Do zdejší lokality přicházeli novoosídlenci z různých koutů Moravy a Slezska a reemigranti ze zahraničí, například z Rumunska, kde neměli k pěstování révy vinné jak vhodné podmínky, tak žádný vztah. Revitalizaci vinařské kultury je možné ve vybraných vinařských obcích sledovat až po roce 2000, kdy mimo jiné dochází k zakládání vinařských spolků a renovaci vinohradnických staveb ve vybraných sklepních areálech malovinaři." To píše Eliška Leisserová.
Mezi autory, kteří si ve svých pracích o vinařství a vinohradnictví všímají též Božic, najdeme např. Jitku Matuszkovou, Věru Kovářů, Josefa Auera, Jiřího Mačudu či Martina Markela. E. Leisserová k tomu uvádí: "Jitka Matuszková a Věra Kovářů jsou autorkami nejnovější publikace o vinohradnických stavbách, která zmiňuje několik vinařských obcí ve znojemské vinařské podoblasti, mezi nimi jsou i Božice. Ohledně vinařské kultury na Znojemsku, z hlediska etnologického bádání, nebylo napsáno dosti vhodných publikací. Světlou výjimku tvoří odborné publikace z 19. století Johanna Haaseho, či Antona Vrbky. Franz Schams se věnuje vinařství a vinohradnictví na Znojemsku velmi detailně, jak po stránce technologického postupu, tak při odborném popisu zdejších vinic. V poválečném období se dějinami vinařství a vinohradnictví na Znojemsku zabýval Josef Auer. Jiří Mačuda, působící v Jihomoravském muzeu ve Znojmě, se v odborné stati zabývá počátky znojemského vinařství. Jako vystudovaný etnolog nezapomíná zmínit zvyky a tradice německého etnika, které pohraničí obývalo. Cílem Mačudova vědeckého zájmu je především obyčej spjatý s hroznovou kozou, či spíše kozlem. V poslední době se zaměřil na lidovou stravu. V publikaci zmínil mezi alkoholickými nápoji víno, a v návaznosti na něj výroční zvyky a obyčeje vinařů. Velmi cenný je nedávno vydaný příspěvek Evy Večerkové, který je zaměřený na německé etnikum na Znojemsku. Badatelka čerpá z původních německých děl a novinových článků. Dále lze uvést, v návaznosti na studium vinařské kultury, díla Martin Markela, historika z Jaroslavic, který se podrobně zabývá kulturními dějinami vína. Uvést lze například studie o první klasifikaci vín na Znojemsku. Dále zavedl do pojmosloví vinařské kultury českých zemí termín „zeselštění“ vinohradů. V návaznosti na tento termín se odborně zabývá „vznikem sklepních areálů “ a „sklepních uliček“ (pro účely vinařské turistiky), kde oba termíny považuje za synonymum. Z hlediska vinohradnických staveb na Znojemsku uvádím aspoň dvě badatelky: Alexandru Navrátilovou a Věru Kovářů. Více detailně se doklady lidového stavitelství zabývá Věra Kovářů, která je dokládá i na příkladu zkoumané obce Božice."
Poslední okruh informací čerpáme ze správy hrušovanského patrimonia a velkostatku. "
O osudech fondu z doby před 17. stoletím se lze dozvědět jen z několika opisů. Nicméně i přes svou torzovitost má fond určitý význam pro dějiny jihozápadní Moravy, jmenovitě pro hrušovanské dominium a pro velkostatky v okolí. Dle Jindřicha Obršlíka by měly být nejvíce využívány účty, zejména účetní materiál jednotlivých hospodářských provozních úřadů. Ať již roční vyúčtování nebo dokladový, pomocný materiál. Mezi daně byly zařazeny i výdaje za vinný šenk a jiné. Nejvíce proměnlivé byly činže z hostinců a šenkoven (od 494 zlatých 10 krejcarů až do 1357 zlatých 30 krejcarů). Jako jedna z prvních zmínek o vinařství na hrušovanském panství se dá uvést informace z roku 1672, kdy bylo na území zkoumané lokality 184 jitra vinic. Dále lze generalizovat stav vinařství na Hrušovansku v již zmíněném jádru dochovaných archiválií z 18. a 19. století. Od první poloviny 19. století se datuje neustálý úpadek dominikálního i rustikálního vinařství, do té doby rozsáhlého a výnosného nejen pro vrchnost, ale i pro některé poddané. Tyto obyvatele panství lze v kontextu doby označit slovy Jindřicha Obršlíka za „velkoproducenty vína.“ Je potřeba taktéž zmínit panský sklep, ležící v těsné blízkosti hrušovanského zámku. Daná vinohradnická stavba měla podle popisu z roku 1791 prostor na 2000 věder, to znamená, že se do něj mohlo vlézt až 200 sudů vína. Ke sklepu patřila šindelem krytá lisovna, částečně z pálených a nepálených cihel. Účet zmíněného vinného sklepa vykazoval roční průměrný příjem jen za prodaná vína 1213 zlatých 48 krejcarů. I přes tuto značnou produkci vína a pobírání desátkového vína se dá v archivních materiálech dohledat, že velkostatek v letech 1786, 1787 a 1788 víno kupoval. Dokladem tohoto faktu může být například pozůstalost jednoho poddaného z roku 1805, z níž ředitel velkostatku Josef Rossmanith zakoupil v prvních letech 19. století celkem sedm sudů a devět věder vína za 1725 zlatých a 1 krejcar. Dále je možné z této archiválie zjistit, s kým Hrušovany udržovaly obchodní vztahy ohledně vína, kde převládá vedlejší vinařské obec Drnholec a vzdálenější Miroslav. Zajímavostí je zápis vína. Je zde uvedeno dle zvyklostí staré (archivní) a mladé (nové) víno, dále zde bylo uveřejněno množství vinných kalů (Saalwein). Z hlediska poznání místní vinařské kultury jsou vhodným zdrojem poznání sklepní a horenská kniha, které obsahují záznamy z 19. století. Ve sklepní knize je uvedeno kolem 70 vinohradnických staveb, které se nacházely v Hrušovanech nad Jevišovkou, což je téměř o polovinu větší číslo, než bylo doloženo v druhé zkoumané lokalitě Božice," uzavírá dnešní kapitolu autorka.
                                             Autor: Mgr. Eliška Leisserová
                                             Vybral: (lan)