Seriál: Jak se budovalo socialistické zemědělství v Božicích (prolog)

Pomník k 10. výročí příchodu českých
kolonistů do Božic z roku 1937

Jak přesně - krok za krokem - se budovalo socialistické zemědělství v Božicích, nevím. Ani mě to moc netrápí. Víc mě zajímá, co se o té době můžeme dozvědět z pamětnických pramenů. K sondě do historie budování socialistického družstevnictví využiji především písemné materiály pocházející z doby kolem roku 1954.
Na druhou stranu musím přiznat, že mi téma života rolníků není tak úplně cizí. Moje babička Julie Nevrklová byla samostatně hospodařícím rolníkem (byť ne v Božicích, ale o 45 km severozápadně od Božic) až do roku 1963, a tak jsem své rané dětství strávil na typickém venkovském dvoře malorolníka s hospodářstvím o 6 ha. Znalci současných zemědělských podmínek a družstevních či statkových lánů, jimž padly za oběť nádherné aleje stromů, remízky, ovocné sady, vinohrádky a hlavně meze a travnaté cesty mezi políčky, se asi budou ušklíbat, ale to je mi jedno. Moje babička se na těch políčkách, loukách, cestách a příkopech, při "spravování" dobytka moc nadřela, vážně onemocněla s ledvinami a nakonec ve věku 65 let zemřela. Nadřel se tam i můj otec. Od svých 10 let, když mého dědu Jana Nevrklu zatklo 3.3.1941 německé gestapo za odbojovou činnost v odbojové organizaci Obrana národa, musel kromě měšťanky, v hospodářství tvrdě pomáhat. Mého dědu věznili celou válku v káznici Breslau (dnešní Vratislavi) a on na následky věznění v září 1945 zemřel.  Naše rodina hospodařila dál, i když  se babička nechala zlákat do IV. typu budoucího zemědělského družstva, nemohla se však dívat na to "turecké" hospodaření, z družstva vystoupila a pokračovala až do zmíněného roku 1963 v samostatném soukromém hospodaření. Dvě krávy jsme měli až do roku 1968 a pamatuji se, jak jsem (občas) chodíval s konvičkou čerstvě nadojeného mléka (naštěstí k dojení jsem nucen nebyl :-), to by dopadlo jako na Samotě u lesa!) do sběrny mléka, která byla v čerstvě v postaveném družstevním kravíně, který dnes vypadá jako řada opuštěných objektů v božickém zemědělském areálu. Čest všem výjimkám, které se modernizují a fungují!!! Co bylo, bylo, nemám právo to soudit.
Po této ouvertuře zpátky do Božic. Božice a České Křídlovice byly svým způsobem atypické socialistické vesnice. Díky důsledkům první pozemkové reformy z 20. let 20. století tady vznikla sice jedna z posledních, zato však zcela jistě největší a nejkompaktnější zemědělská kolonie. Moderní kolonie českých rolníků. Vznikla v přímém odporů drobných božických a křídlovických rolníků německé národnosti, kteří čekali, že pozemkovou reformou zvětší své malé rozlohy pozemků. Však taky demonstrativně "vítali" příjezd českých kolonistů na božickém nádraží. Ti raději ani nevystoupili z vlaku, pokračovali až do Hodonic, tam vystoupili a zpátečním vlakem se vrátili do stanice Božice. Horké německé hlavy už vychladly, rolníci se dávno rozešli po svém a tak si čeští kolonisté mohli jít prohlédnout své budoucí nové domovy. Asi šli procházkou kolem Hraběcí studánky, Karlovských rybníků (hlavně kolem Páťáku) a úvozem k Hoja Dvoru. Hodně o těchto věcech napsali a určitě ještě letos napíší Zdeňkové Čurda a Jandásek, možná i další pamětníci počátků božické Kolonie. Tuto kapitolu vývoje božického zemědělství já sledovat tentokrát nebudu. Snad jenom doplním k tomuto prologu fotografii pomníku "osvobozené půdě", který byl odhalen v roce 1937 k 10. výročí příchodu českých kolonistů do Božic. Neprávem opomíjený pomník, který se k oslavám socialistického zemědělství vlastně nikdy nehodil. Skoro je malým zázrakem, že přečkal všechny doby poroby, nesvobody a ponížení.
                                                                                                             Ladislav Nevrkla