Moderní radiolokátory na Hačavě v Božicích

Na odborníka si hrát nebudu, spíš jsem zaslechl diskuzi o tom, kdy přibližně byly instalovány u božické 2. rtb roty moderní radiolokátory. Vím taky, že ohrazený prostor (asi pořád) slouží dnes paintballu a na svou dřívější roli již zapomněl. Říkalo se mu Hačava.
Kdo si chce o té nevojenské Hačavě přečíst, ať si otevře http://probozice.blogspot.cz/trznice.paintballovehriste.hacava

Hačava však ve své době představovala špičkový radiolokátor označovaný jako radiolokační dálkoměr P-12/P-14 a na odborném fóru na něj jeden z bývalých božických vojáků vzpomíná takto:
Kombinácia rádiolokátora P-12N s anténovým systémom P-14F bola dlhšiu dobu v prevádzke u 2.rtb na rote v Božicích u Znojma. Mohlo to byť približne na prelome 70. a 80. rokov. Podobná kombinácia bola aktivovaná taktiež na rote vo Veľkej Ide pri Košiciach. Takéto kombinácie vznikali najmä preto, pretože komplet P-14F obsahoval dva anténové systémy a druhá anténa bola tak efektívne využitá a neležala v sklade. Zároveň táto kombinácia zvyšovala dosah P-12 a zlepšovala niektoré ďalšie parametre. Více na http://forum.presscont.eu/.

Základní informace o systému říkají: 1RL14 (P-12) - sovietsky prehľadový rádiolokátor (kód NATO „Spoon Rest A/B/C“) pracujúci v metrovom pásme, ktorého charakteristickým znakom je anténny systém tvorený 12 (2x6) anténami YAGI („hrable“). Sériová produkcia sa začala v roku 1957. Predchodcom bol prehľadový rádiolokátor P-10 (kód NATO „Knife Rest B/C“) s anténnym systémom tvoreným 4 (2x2) anténami YAGI. Rádiolokátor bol používaný ako prehľadový rádiolokátor komplexu S-75 Dvina, Volchov (kód NATO SA-2 „Guideline“) - viz http://forum.valka.cz/topic/view/37623/SOV-P-12-1RL14

O této technice nevím jinak zhola nic, ale pamatuji si, že někdy kolem roku 1985 jsme při návštěvě roty viděli, že se radarem (asi tímto radiolokátorem) dal sledovat vzdušný prostor až v italských Alpách (možná i někam dál a jinam).
O to zajímavější je, že se v roce 1983 podařilo "pod svícnem", u větrolamu vedle dnešního vinohradu božická Pustina u Velkého Karlova, nepozorovaně odstartovat rodině bratislavského cyklisty a čs. reprezentanta Roberta Hutyry s horkovzdušným balónem (táta, máma, syn, dcera a cyklistické kolo) a spatřen byl až "u čáry" nad Hevlínem. Možná se něco dozvíme z připravované knihy jednoho bratislavského publicisty ....

Jenom pro připomenutí události nějaká citace z tohoto blogu:

Tak především byl Hutyrův let připraven po mnoha zkouškách téměř do detailu a hlavně - organizátor zvládl svoji akci psychicky. Kdyby toho nebylo, asi by jeho pokus dopadl špatně, možná i tragicky. Ve dvou chvílích k tomu stejně nebylo daleko. Místo u tzv. Božické pustiny (větrolam za vinohradem Družstva božických vinařů) bylo vybráno perfektně. Osobní automobil volkswagen zaparkovaný v Božicích taky nebudil pozornost, neboť většina vojáků z povolání bydlících ve dvou vojenských bytovkách byla za Slovenska a jejich vozy měli v řadě případů SPZ slovenských okresů a jejich návštěvy ze Slovenska taktéž. Start se vydařil, ale výměna první bomby se nepovedla (tam snad jedinkrát Robert Hutyra pochybil) a balón klesl asi po sto metrech znovu za větrolam. Jak jsem uvedl výše, zvládl tuto nepříjemnost R. Hutyra nejen odborně, ale především psychicky (podrobněji viz v Pejčochově publikaci). Druhý start a další let už byl zvládnutý na výbornou. Startovalo se kolem 22 hodiny letního času počátkem září, ideální podmínky. Druhý kritický moment přišel nad hraničním přechodem u Hevlína, kdy byl balón zjištěn pohraniční hlídkou. Světlice křižovaly oblohu, ale protože nikdo nevěděl, co to může být za vzdušný předmět, k jeho sestřelení nedošlo.
Vítr potom zanesl balón i s posádkou na rakouskou stranu hranic a tam došlo ke šťastnému přistání v bramborovém poli blízko jednoho soukromého vinohradu.
Na české straně byl vyhlášen poplach a rozjelo se rozsáhlé pátrání. Šlo především o to, určit odkud balón vzlétl. Původní předpoklad strážců hranic byl, že balón startoval někde u Hrušovan n. Jevišovkou (snad někde mezi Hrušovany a Pravicemi). Až později byly získány indicie a svědci, kteří umožnili upřesnit místo startu. Osobní automobil byl poté zjištěn v Brně, neboť jej mezitím z Božic odvezl Hutyrův bratr. Ale o tom všem jsem psal již v předcházejících částech a koho příběh zajímá, ať se k nim vrátí.

V inkriminovaný „den D“ přijeli Hutyrovi do Božic asi v 19 hodin. Zaparkovali na dosud neidentifikovaném místě ve vsi. Robert Hutyra sundal kolo, sedl na ně a jel na asi 4km vzdálené místo, kde měl pod listím větrolamu u dnešního vinohradu Božická pustina balon již několik dní ukrytý. Vše bylo v naprostém pořádku. Hutyra zde tentokrát ukryl i kolo a pěšky se vrátil na parkoviště v Božicích, kde na něho čekala manželka, dcera a syn. Tam nasedl za volant svého volkswagenu a vydal se s celou rodinou zpátky na místo odletu.

Po 21. hodině začaly přípravy na let. Rozměrný balon i s ocelovou plošinou bylo třeba „rozbalit“ na poli a přitom ho nepoškodit. Vše probíhalo podle plánu a start se nakonec po drobné komplikaci podařil.

Velkou ostudou pro československou Pohraniční stráž byla skutečnost, že se v první chvíli nepodařilo ani správně lokalizovat místo, odkud balon startoval. Podle vyšetřovacích spisů totiž pohraničníci předpokládali, že to bylo někde u Hrušovan n. Jev. směrem na Hevlín. Nikoho v té chvíli ani nenapadlo, že by ke startu mohlo dojít jižně od Božic, když přece na plošině nad Božicemi byly v provozu tři radary, díky kterým bylo možno sledovat pohyblivé „vzdušné“ předměty až v italských Alpách! Tato skutečnost je taky důvodem, že se v Božicích o této události tenkrát prakticky nevědělo. Šanci vlastně měli jenom ti, kterým se svěřila stará paní Michalcová z hájenky nad Hraběcí studánkou, která zahlédla na večerní obloze ohnivý předmět, který poměrně rychle stoupal vzhůru a mizel nad Velký Karlov, Dyjákovice, Hevlín – a nakonec přistál v rakouském vinohradu nedaleko Falkensteinu.