55 minut mezi životem a smrtí aneb Proč se to podařilo (akt.3.4.)

V těchto dnech vychází české vydání knihy slovenského spisovatele Jozefa Kollára nazvané 55 minut mezi životem a smrtí. Měl jsem tu čest s autorem v dílčích otázkách spolupracovat a tak mě samozřejmě potěšilo, že se moje jméno v souvislosti s touto knihou objevilo i v dnešní recenzi otištěné v Mladé frontě Dnes.

Liduprázdné jihomoravské pole, balon po večerech sešitý z desítek metrů šusťákoviny, světlice na hranicích, dopad do oraniště. „Posvítil jsem si baterkou na hodinky – bylo čtvrt na dvanáct. Letěli jsme hodinu, přesně pětapadesát minut, které mi připadaly jako věčnost.“ Tak uvádí svou recenzi Tomáš Šťastka na idnes.cz. 

Právě titulem 55 minut mezi životem a smrtí označil slovenský spisovatel Jozef Kollár svou novou knihu. Sesbíral do ní svědectví týkající se neobvyklého a velice riskantního činu, který v září 1983 podnikl bývalý československý cyklistický závodník Róbert Hutyra, když naložil sebe a manželku se dvěma dětmi do vlastními silami vyrobeného horkovzdušného balonu.

„Bicykl připevněný ke korbě nám posloužil jako kotva, když se zachytil o poslední řádek na vinici. Balon se přetočil vzhůru nohama a vzduch z něj vyšel jako zmučený výdech z hrdla raněného zvířete,“ popisuje v knize Hutyra přistání po dramatické hodině ve vzduchu, kdy kolem nich létaly světlice pohraničníků a kdy každou chvílí čekali střelbu do koše. 

V prvních chvílích po přistání tak vůbec netušil, zda se mu podařilo dostat za hranice, či zda přistál opět v Československu. Jistotu mu dal až dřevěný sloupek typický pro rakouské vinohrady a následný příjezd rakouských příslušníků. „Was ist passiert hier?“

Jejich přistání v příhraničním Falkensteinu se brzy stalo v Rakousku událostí, která naplnila noviny. Zvěst o husarském kousku v podomácku vyrobeném balonu se k nelibosti StB časem rozšířila i dále do světa a když se Hutyrovi o několik let později přesouvali do Spojených států, dorazil jim pozdrav od samotného prezidenta Ronalda Reagana. 

Vedle Hutyrovy šikovnosti při shánění součástí a samotné zcela amatérské výrobě balonu překvapí i klidná reakce jeho rodičů, když je kontaktovala policie. Matka se o útěku dozvěděla ve čtyři ráno, když přišla do družstva dojit krávy. „Věděla, že se jí ani tátovi, který byl zedník, nemůže nic stát. Kdo by jim taky bral lopatu a vemeno z ruky?“ řekl Hutyra Kollárovi.

Autor knihy vedle vzpomínek exulanta na osudový let i následné protloukání se v zahraničí zařazuje i slova jeho blízkých. Zaujme zde však především výpověď z druhé strany, tedy člena pohraniční stráže, který měl tu osudnou noc rodinu v balonu na mušce. „Nevěděl jsem, kdo je v gondole, zda nezačne střílet jako první.“

Kollár celou první polovinu knihy věnuje Hutyrovu úspěšnému přeletu hranic. Nechává promluvit i historiky a odborníky, kteří se shodují v tom, že jeho krok byl velice riskantní, ale zároveň dobře promyšlený. „Světlice křižovaly oblohu, ale protože nikdo nevěděl, o jaký vzdušný předmět jde, nesestřelili ho,“ vysvětluje selhání pohraniční stráže historik Ladislav Nevrkla. Autor knihy však pro názornost Hutyrova risku neopomene zmínit i několik nešťastníků, kterým podobný pokus nevyšel, a dokonce končil smrtí.

Takže, kdo chce vědět vše a přečíst si vzpomínky na nedávnou minulost, které se svým způsobem dotýkají i Božic, nechť se poptá v knihkupectvích nebo si knihu raději objedná.

České vydání Kollárovy knihy vydalo nakladatelství Mladá fronta v překladu Drahomíry Smutné.

Přidáno 4.4.2017 pod názvem Z blogu až do knihy

Vpravdě slovensko-česká je publikace Jozefa Kollára o cestách za železnou oponu před rokem 1989. Autor Jozef Kollár mě před několika lety oslovil, zda bych s ním nespolupracoval na jeho připravované knize.

Kniha vyšla v roce 2015 na Slovensku a v těchto dnech v překladu Drahomíry Smutné taky v nakladatelství Mladá fronta a.s. v Česku. Na to, že vyšla mě upozornil jeden ze čtenářů Mladé fronty Dnes, kde nedávno vyšla recenze této publikace a bylo tam též uvedeno moje jméno.

Tak jsem si knihu objednal a dnes mi přišla. Byl jsem příjemně překvapen, že jsem v ní dostal tolik prostoru (celé dvě strany) a tudíž, kdo si chce přečíst všechno o balonovém letu slovenského cyklisty Roberta Hutyry s rodinou v září roku 1983 z Božic do rakouského Falkensteinu včetně mého názoru, proč se to podařilo, ať si knihu koupí. Taky by ji možná mohla obec Božice koupit do obecní knihovny. :-). Nestává se často, že Božice dostanou do literatury, není-liž pravda?

                                            (lan)

Můj příspěvek v publikaci J. Kollára

Nejen datum, ale i místo startu v Božicích je trošku chybné.
Hutyra startoval v prostoru u větrolamu blízko vinohradu
Družstva božických vinařů, takže jižně od Božic
(na mapě pod Božicemi), k Velkému Karlovu