Milovníci nejnovější historie, především druhé světové války, mají v letošním roce nebývale mnoho příležitostí potkat se s novými pohledy na tehdejší události, publikovány jsou vzpomínky posledních pamětníků (dnes lidí starších 75 let), vycházejí výborné knihy, jež se věnují dříve přecházeným, neotvíraným tématům a máme tak konečně příležitost zbavit historii různých jednostranností, nepřesností, falešných interpretací a zamlčování faktů.
Všichni o tom víme, skoro všichni máme někoho v širší rodině, koho se to týká. Ve středu 3.5.2017 se můžeme v Brně setkat s ředitelem nakladatelství Academia, který nejenže umožňuje takové knihy vydávat, ale sám je i píše. Jsou to knihy faktografické a stojí určitě za to aspoň některou z nich mít.
Na besedu s Jiřím Padevětem se chystám, tak doufám, že mi v tom nic závažného nebude bránit. Mám dvě jeho knihy - Krvavé finále (jaro 1945) a Krvavé léto 1945 - vezmu si aspoň tu první s sebou.
Jiří Padevět tam zpracoval příběh, který jsem v roce 2005 publikoval v regionálním týdeníku Znojemsko. Je to příběh prapradědečka našich vnoučat, pradědečka našich dětí, dědečka mé manželky a otce mého tchána, kterého ustupující nacisté zastřelili 8.5.1945 v oblasti Mírovec v katastru obce Grešlové Mýto. Nebyl to ani odbojář, ani partyzán, byl to starostlivý otec početné rodiny, který měl tu smůlu, že jej vojáci Wehrmachtu zahlédli, když se vracel ze svého domu do lesního bunkru, který pro svou rodinu s blížícím se koncem války v lesíku u Mírovce vybudoval. Zastřelili ho před zraky rodiny, která musela z bunkru vylézt, jinak hrozili vojáci, že bunkr vyhodí do povětří ...!
Ten příběh má své pokračování, které doufám jednou taky zpracuji. To už tak jasné a jednoznačné nebude.
P.S. A taky se ho zeptám, bude-li příležitost, jak se dívá na roli moravských partyzánů v letech 1944-1945 i po válce.
(lan)
čtvrtek 27. dubna 2017
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat