 |
| Taková je dnešní Kolonie... No, sekne jim to. Tak se pojďme projít ... |
Asi v tomto duchu se mohly nést letošní "devadesátky" v sále Jiráskova domu osvěty. K posezení, zavzpomínání a popovídání se zde v sobotu 17.6.2017 sešli zástupci všech skupin "kolonkářů". Od rodáků a potomků původních kolonistů k těm, kteří Kolonkou v určité fázi svého života prošli, až po ty dnešní obyvatele. Od mimin přes mládež a střední generaci po stříbrem kvetoucí seniory.
Tak taky byl koncipován celý program, který připravil Spolek Jiráskova domu osvěty. Přišel ten, kdo se cítil osloven géniem loci tohoto místa, kde stopy dávného osídlení najdeme už v pravěku, v raném středověku a konečně v době nejnovější. Svérázný kraj, svérázní lidé. Tvrdí, ale srdeční, ochotní a upřímní. Byli ostrůvkem národní hrdosti a svobody v dobách těžkých a složitých, přežili útrapy, ústrky i ponížení. Po roce 1989 se mohli vrátit ke kořenům se všemi průvodními radostmi, starostmi, úspěchy i obtížemi. Ale jsou tu a mají se čile k světu. Jsem rád, že je tady máme.
(lan)
Setkání rodáků, starousedlíků, těch, co zde trávili prázdniny, současných obyvatel, mladých, starých, prostě všech, kteří prožili na Kolonii u Dvora Hoja, třeba jen kousek svého života.
Jiráskův dům osvěty se v sobotu 17.června opět po delší době zaplnil lidmi, kteří přišli zavzpomínat na chvíle strávené na Kolonii.
Atmosféru dotvořily a dávné chvíle připomněly původní fotografie, plán domu, původní zařízení domácnosti, dětský kočárek, šicí stroje, hudební nástroje, nebo staré rádio.
Setkání zahájili pan Procházka, nejstarší žijící rodák z Kolonie a pan Čurda st. Podělili se s námi o vzpomínky z úplných začátků Kolonie.
Program zpestřily skvělé božické mažoretky pod vedením paní učitelky Kočí. I přes počáteční problémy s technikou a následný deštík, roztančily mnohé návštěvnice velmi vysokého věku. Ty pak zavzpomínaly, jaké to bylo za jejich mládí, když celé hřiště u Jiráskova domu zaplnili cvičenci Sokola.
Povídání u chutného domácího občerstvení, které připravily rodiny z Kolonie podbarvovala svým zpěvem a hrou na harmoniku již tradičně úžasná paní Sadimová. Klub Jiráskova domu oživily obrazy s motivem Kolonie od starousedlíka a současného obyvatele Kolonie pana Pavelčíka. Hosté se prošli po Kolonii a na hřišti měli možnost si prohlédnou staré hospodářské stroje.
Ještě se s vámi podělím o jeden velmi zajímavý příběh.
Před osmdesáti lety se konala na Kolonii první svatba v Jiráskově domě. Na svatbu přišli úplně všichni sousedé. Víme to, máme fotografii a jedna pamětnice, devadesátiletá dáma, kterou na setkání na Kolonii přivezl její vnuk, nám prozradila, že to byla svatba její maminky. Vnuk této dámy se při setkání pustil s chutí do výborného bramborového salátu. A ejhle při druhém soustu zjistil, že má v puse snubní prsten. Na prstenu bylo vyryté jméno. To jméno bylo stejné jako jméno jeho prababičky, která se tu před osmdesáti lety vdávala. Prsten patřil kuchtičce, která připravovala bramborový salát Jakápak to náhoda? Náhody neexistují...
Setkání, které nabylo rodinnou atmosféru, končilo v pozdních hodinách, velmi milými slovy a příslibem, že přijedou za deset let opět. Děkuji všem rodinám z Kolonie, organizátorům a hostům za chuť se setkávat a vážit si odkazu, který nám tu zanechali naši předci.
Za spolek Jiráskova domu osvěty V. Konupčiková
P.S. Když jsem stvořil svůj vstupní text k připojeným fotografiím, přistál mi v počítači článek jedné z hlavních organizátorek. Rozhodl jsem se ponechat zde články oba. Prolínají se a doplňují navzájem. Jeden je pohledem člověka zvenku (ten můj) a druhý je pohledem člověka, který tu historii žije a tvoří. "Pohádka začíná ..."
Žádné komentáře:
Okomentovat