 |
| Hajný František Vitouš |
Začátkem května 1944 po dohodě s hajným Františkem Vitoušem přivedl rolník František Pelán do Vitoušovy hájenky Na Ostrých u Myslibořic nedaleko Jaroměřic n. R. tři parašutisty ze skupiny Spelter. Hajný Vitouš pocházel ze Slovácka a jednoho z parašutistů J. Kotáska z té doby znal, bylo proto pro něj samozřejmé poskytnout parašutistům pomoc.
Jelikož nebyla hájenka elektrifikovaná, dohodl se hajný Vitouš se svým známým, rolníkem Ladislavem Papulou z Myslibořic, na umístění vysílačky v jeho stavení. Po menších komplikacích s převozem a provozem vysílačky se parašutistům povedlo navázat spojení s Londýnem. Ladislav Papula byl již v této době členem odbojové organizace. S celou svojí činností se svěřil známému, bývalému důstojníkovi československé armády pplk. Stanislavu Jizerovi z Brna, který jak se později ukázalo, byl konfidentem gestapa, a pak už události dostaly rychlý spád. Londýn o zradě informoval parašutisty (z vysílání rozhlasu to slyšela paní Vitoušová, ale netušila, že jeden ze zrádců je i v jejich blízkosti) a ti se okamžitě rozhodli pro změnu úkrytu. Večer dne 15. června, kdy v hájence Na Ostrých naposledy večeřeli, dal Jaroslav Kotásek paní Vitoušové padesát tisíc pro případ, kdyby se s ním něco stalo, aby peníze předala jeho mamince v Ratíškovicích u Hodonína.
Parašutisté normálně spávali ve stodole a výstroj měli ukrytou ve včelíně nedaleko hájenky. Tam taky čekali na Ladislava Papulu, který se měl kolem půlnoci vrátit z Brna, s již domluvenými technickými podmínkami přesunu. Gestapo však v Brně rolníka Papulu zatklo a snažilo se z něj dostat místo, kde jsou parašutisté ukryti. Z výpovědi Papuly Němci zřejmě moc moudří nebyli, neboť jim dal tři tipy na možná místa, a tak museli zatýkací operaci vést na třech úsecích naráz. Přepad hájenky byl původně plánován na pozdější ranní dobu, kdy již za světla neměl na únik nikdo nejmenší šanci, ale vinou špatné koordinace došlo k zatýkací akci již v noci.
Parašutisté byli připraveni k opuštění včelína, když uslyšeli kolem půlnoci z 15. na 16. června kolem hájenky podezřelé zvuky. To již byla hájenka a celý přilehlý les obklíčena asi 700 německými vojáky a českými četníky. Hlídku držel R. Novotný, který své druhy vzbudil s tím, že hajnému někdo krade dřevo. Nebyli to však zloději, ale to si vojáci budovali palebné postavení. Noc byla v tu dobu nezvykle temná. Parašutisté nepodlehli panice a asi hodinu ještě vydrželi ve včelínu. Nadešla chvíle rozhodnutí. Všichni tři se rozhodli o svůj život bojovat. Ze složených zavazadel si vzali to nejnutnější. Připravili si ampule s jedem a zásobníky do svých pistolí. Svoji taktiku založili na momentu překvapení. Když se obkličovací kordon ke včelínu přiblížil, pokusili se nenápadně vmísit mezi české četníky a nepozorovaně projít skrz linii obklíčení. Málem se jim to všechno podařilo, ale když se k nim přiblížil německý voják a oslovil je křestním jménem Fritz, dali se tmavou nocí na útěk. Popoběhli k lesu a tam zalehli do jámy (příkopu), kterou ten den vykopal hajný Vitouš na uložení hnoje. Příkopem se dostali k cestě před hájenkou, přeběhli a za palby z pušek utíkali do polí. Hájenka byla obklíčená ze všech stran. Unikli však jen dva. Ve vzdálenosti asi sta metrů byl zasažen a kulkou smrtelně zraněn Jaroslav Kotásek.
Palba neprobudila jen lesní zvěř. I uvnitř Vitoušovy hájenky nastal šum. Hajný Vitouš dlouho neváhal. Věděl kolik uhodilo. Prohodil jen: „Už nás mají.“ Natáhl si rychle kalhoty, letmo se rozloučil s manželkou a bosý, jen v košili a s puškou v ruce vyběhl z hájenky přes dvůr do lesa, který byl těsně za hájenkou. Z hájenky vyběhl v momentě, kdy vojáci začali střílet na prchající parašutisty. Utíkal ovšem na opačnou stranu. U branky srazil dva vojáky a kličkujícím během mizel v temnotě lesa. Za ním se ozvalo několik výstřelů. Sám později vzpomínal, že mu tělem proběhlo smrtelné zamrazení a v tu chvíli si uvědomil, že je také běženec bez domova a střechy nad hlavou. Myšlenky se mu honily hlavou, až úplně zapomněl sledovat cestu zkušenýma očima, zakopl o nějaký pařez a silně si pohmoždil koleno. Tušil, že na jeho stopu budou nasazeni psi, utíkal proto potokem a přemýšlel, kde se ukryje, pokud přežije?
Ladislav Nevrkla
Jelikož nebyla hájenka elektrifikovaná, dohodl se hajný Vitouš se svým známým, rolníkem Ladislavem Papulou z Myslibořic, na umístění vysílačky v jeho stavení. Po menších komplikacích s převozem a provozem vysílačky se parašutistům povedlo navázat spojení s Londýnem. Ladislav Papula byl již v této době členem odbojové organizace. S celou svojí činností se svěřil známému, bývalému důstojníkovi československé armády pplk. Stanislavu Jizerovi z Brna, který jak se později ukázalo, byl konfidentem gestapa, a pak už události dostaly rychlý spád. Londýn o zradě informoval parašutisty (z vysílání rozhlasu to slyšela paní Vitoušová, ale netušila, že jeden ze zrádců je i v jejich blízkosti) a ti se okamžitě rozhodli pro změnu úkrytu. Večer dne 15. června, kdy v hájence Na Ostrých naposledy večeřeli, dal Jaroslav Kotásek paní Vitoušové padesát tisíc pro případ, kdyby se s ním něco stalo, aby peníze předala jeho mamince v Ratíškovicích u Hodonína.
Parašutisté normálně spávali ve stodole a výstroj měli ukrytou ve včelíně nedaleko hájenky. Tam taky čekali na Ladislava Papulu, který se měl kolem půlnoci vrátit z Brna, s již domluvenými technickými podmínkami přesunu. Gestapo však v Brně rolníka Papulu zatklo a snažilo se z něj dostat místo, kde jsou parašutisté ukryti. Z výpovědi Papuly Němci zřejmě moc moudří nebyli, neboť jim dal tři tipy na možná místa, a tak museli zatýkací operaci vést na třech úsecích naráz. Přepad hájenky byl původně plánován na pozdější ranní dobu, kdy již za světla neměl na únik nikdo nejmenší šanci, ale vinou špatné koordinace došlo k zatýkací akci již v noci.
Parašutisté byli připraveni k opuštění včelína, když uslyšeli kolem půlnoci z 15. na 16. června kolem hájenky podezřelé zvuky. To již byla hájenka a celý přilehlý les obklíčena asi 700 německými vojáky a českými četníky. Hlídku držel R. Novotný, který své druhy vzbudil s tím, že hajnému někdo krade dřevo. Nebyli to však zloději, ale to si vojáci budovali palebné postavení. Noc byla v tu dobu nezvykle temná. Parašutisté nepodlehli panice a asi hodinu ještě vydrželi ve včelínu. Nadešla chvíle rozhodnutí. Všichni tři se rozhodli o svůj život bojovat. Ze složených zavazadel si vzali to nejnutnější. Připravili si ampule s jedem a zásobníky do svých pistolí. Svoji taktiku založili na momentu překvapení. Když se obkličovací kordon ke včelínu přiblížil, pokusili se nenápadně vmísit mezi české četníky a nepozorovaně projít skrz linii obklíčení. Málem se jim to všechno podařilo, ale když se k nim přiblížil německý voják a oslovil je křestním jménem Fritz, dali se tmavou nocí na útěk. Popoběhli k lesu a tam zalehli do jámy (příkopu), kterou ten den vykopal hajný Vitouš na uložení hnoje. Příkopem se dostali k cestě před hájenkou, přeběhli a za palby z pušek utíkali do polí. Hájenka byla obklíčená ze všech stran. Unikli však jen dva. Ve vzdálenosti asi sta metrů byl zasažen a kulkou smrtelně zraněn Jaroslav Kotásek.
Palba neprobudila jen lesní zvěř. I uvnitř Vitoušovy hájenky nastal šum. Hajný Vitouš dlouho neváhal. Věděl kolik uhodilo. Prohodil jen: „Už nás mají.“ Natáhl si rychle kalhoty, letmo se rozloučil s manželkou a bosý, jen v košili a s puškou v ruce vyběhl z hájenky přes dvůr do lesa, který byl těsně za hájenkou. Z hájenky vyběhl v momentě, kdy vojáci začali střílet na prchající parašutisty. Utíkal ovšem na opačnou stranu. U branky srazil dva vojáky a kličkujícím během mizel v temnotě lesa. Za ním se ozvalo několik výstřelů. Sám později vzpomínal, že mu tělem proběhlo smrtelné zamrazení a v tu chvíli si uvědomil, že je také běženec bez domova a střechy nad hlavou. Myšlenky se mu honily hlavou, až úplně zapomněl sledovat cestu zkušenýma očima, zakopl o nějaký pařez a silně si pohmoždil koleno. Tušil, že na jeho stopu budou nasazeni psi, utíkal proto potokem a přemýšlel, kde se ukryje, pokud přežije?
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat