Světlana 65: Proč se nic nehýbe dál?

Myslím, že řada z vás, kteří se zajímáte o tzv. třetí odboj, máte momentálně pocit, že vše nějak ustrnulo, že se nic nehýbe dál. Myslím, že máte svým způsobem pravdu.
Kdo chce pátrat a hledat, může. Kdo o tomto problému nechce nic slyšet, neslyší. Kdo si mele stále tu svou, mele si ji. Čas už posunul tuto dobu do říše historického pravěku. Ani dnešní šedesátníci už nejsou pamětníky těchto událostí a od mladší generace asi nelze očekávat, že se bude problematikou raných padesátých let zabývat. Když jsem dneska viděl na ČT 24 týdeník z roku 1952, říkal jsem si sám pro sebe, že to snad ani nemohlo být pravda!

Ale zpátky ke Světlaně. Jeden ze základních problémů, které v těchto událostech vidím, je skutečnost, že jsme všichni beze zbytku podlehli "agentománii". Za vším vidíme nasazené agenty StB, za vším vidíme nějakou vypočítavost či chladný kalkul. Z celého tehdejšího dění se nám totiž vytratil reálný člověk. Tím, že se již nedokážeme vžít a vcítit do tehdejší doby, jsme ochotni přijímat jakékoliv svérázné interpretace a vývody.
A tak místo toho, abychom se snažili vnímat celou rozsáhlou vznikající síť odbojové organizace Světlana, jednotlivé osoby do této sítě zapojené, tak hledáme, kde kdo koho dostal svou činností do maléru. Neříkám, byli tací, kteří se do Světlany vloudili na pokyn bezpečnostních orgánů. Byla jich však mizivá menšina. Horší už to bylo ve chvíli, kdy se síť začala hroutit, kdy začalo masové zatýkání a nikdo nevěděl, kdy může dojít i na něho. Prostý lidský strach, obavy o rodinu nebo někoho blízkého, to byly důležité faktory, které taky rozhodovaly.
V případě božického hostinského a bojového velitele Světlany se takových "zaručených zpráv" traduje až do dnešních dnů celá řada. To nejhorší, co se podařilo do myslí občanů, včetně rodinných příslušníků božické Světlany "vpašovat" je vražení klínu mezi Antonína Daňka a zbývající členy Světlany! Podle mých dosavadních výzkumů tomu tak ale v žádném případě nebylo. Naopak. Většina později zatčených a souzených božických světlanářů byla poctěna tím, že je Antonín Daněk oslovil a a do odbojové skupiny je zapojil. Někomu stačilo, že byl pouze členem (v Božicích např. Josef Hanuš), jiní byli aktivními členy, jelikož měli již nějaké životní zkušenosti. V tomto směru byl nejagilnější bývalý poválečný božický místostarosta Josef Kudlička a zástupce velitele stanice SNB v Českých Křídlovicích Antonín Švarc. Zvlášť Josef Kudlička "ležel" celé řadě komunistických funkcionářů v žaludku, a když přišel 25. únor 1948 a i v Božicích byl vytvořen tzv. Akční výbor Národní fronty, který prováděl okamžitě tvrdé, nekompromisní politické čistky, stal se Josef Kudlička jednou z prvních obětí. Byl okamžitě po 25. únoru 1948 odvolán z funkce místostarosty i z funkce předsedy křesťansko-demokratické Československé strany lidové. Stal se terčem, do něhož se mohlo "střílet". Podobně dopadl první poválečný božický starosta Ladislav Smrček (sociální demokrat) nebo Bohumír Paděra (komunista, který se nehodlal podřizovat dogmatismu, božický starosta odvolaný z funkce).
Všichni tito lidé projevili nesmírnou odvahu a statečnost. Nechtěli zradit své svědomí a podřizovat se politickým událostem, s nimiž vnitřně nesouhlasili.
Úplně se "ve svatém rozhořčení" dřívějších i dnešních odpůrců zapomíná na to, o čem se ve svých vzpomínkách zmiňuje nejmladší člen božické Světlany Svatopluk Župka. Týká se doby po násilné smrti Antonína Daňka 15.5.1949. Župka píše: "Všichni občané očekávali další události, ve vsi panovalo napětí. Také různé báje a pověsti, že např. Daněk přelétával s letadlem a že byl špion a podobně. Jednou mě potkal rolník M. (Župka uvádí celé příjmení muže, který bydlel ve stejné ulici jako Župkovi - ti bydleli na Thavonovém, pozdější bývalá mateřská škola) a ptal se mne, jestli jsem také v Daňkově partě. Díval jsem se na něj nechápavě a ptal jsem se, o jakou partu jde, že žádnou neznám. Později vyšlo najevo, že rolník M. byl  konfidentem StB. Mimo Švarce a Paděru nikdo neměl tušení, že jsem do této akce zapojen. Ani naši ne."
Oběti a jejich potomci si v řadě případů vyčítali a vyčítají,  že je Daněk vtáhl do nebezpečné "hry" a dští na Daňka oheň a síru, zatímco skuteční agenti a udavači žili na výsluní, užívali si moci, kterou jim komunistický režim daroval jako odměnu za věrné služby a dodnes se jim nezkřivil ani vlas. Toto je taky pravda. Prostá a výmluvná.

                             Ladislav Nevrkla