Z jeho obsáhlejšího vyjádření mě zaujaly dvě myšlenky, které si zde dovolím uvést. Příspěvek M.O. Váchy má název Krize je šance. Český národ je nemocný. Ale byl někdy zdravý?
Autor (pochází z Brna) v něm mj. uvádí: "Jsem vystudovaný molekulární genetik, a co jsem si odnesl ze školy, bylo vědomí, že nás ovlivňují geny našich rodičů, geny rodičů našich rodičů a geny jejich rodičů – až někam k therapsidním plazům a ještě dál do minulosti. Jsme děti své doby, svého národa, děti zkušeností rodičů a prarodičů a rodičů prarodičů.
Mluvím o těchto „hlubinných“ věcech i proto, že Západ se nám typicky diví, že nechceme přijímat uprchlíky, že z Unie jen bereme výhody, ale sami nic nedáváme. To všechno je pravda, jenomže nejsme ani Německo, ani Francie, početně velké, sebevědomé národy, které vždy určovaly chod dějin. Jsme Česko. Je nás deset milionů a naše dějinná zkušenost je, že jsme byli vždy svíráni z obou stran, buď od mnohem početnějších Němců, nebo od ještě mocnějších Rusů. Vždy jsme byli „underdog“ a ta zkušenost mnoha set let se nedá vymazat jen tak, lusknutím prstů, jen tím, že jsme vstoupili do Unie a vyhlásíme, že od nynějška jsme si všichni rovni a budeme tvořit jednu velkou federaci. Kolektivní paměť, geny našich rodičů a rodičů našich rodičů, si neseme s sebou – a to se nezmění za jednu generaci.
Naši politici, zdá se mi, zacházejí s atmosférou národa mnohem neopatrněji. Je jen těžko představitelné, že by takový Joachim Gauck pronesl na adresu ministerského předsedy bodrý vtípek o kalašnikovu. U nás už to vysloveno bylo – a bylo vysloveno mnoho dalšího, s primitivním cílem získat politické body nebo jen tak. Ale nic není jen tak. Bylo to vysloveno a kdesi v nevědomí všech to přetrvává. Ano, ministerského předsedy se lze zbavit dvěma způsoby."
Věřím, že myšlenky Marka Orko Váchy vedou k zamyšlení, bez ohledu, jestli s ním bezvýhradně souhlasíme, nebo máme názor trošku jiný. Každopádně si zasluhují hluboký respekt.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat