Fotbal: Prokaučovali jsme si to sami, ale ...

Po bitvě jsme všichni generálové, zvlášť my, kteří jsme nikdy fotbal pořádně nehráli. Proto se zdržím nějakého příkrého hodnocení a berte tento příspěvek jako směsici všeho, co jsem k zápasu pochytil před utkáním, během utkání i po něm. Zápas Rakšice - Božice 4:1 (2:0).
Tolik hráčů Božic připravených nastoupit do utkání jsem snad ještě za svůj život neviděl. Jen posuďte sami. Plná lavička a ještě 4 další hráči na tribuně! Proto byla pro nás pro všechny docela šokem úvodní sestava, v níž na hřiště za naše nastoupili: David Sláma - Zdeněk Chrenovský, Marek Chýla, Lukáš Chromý - David Švejdík - Marian Vávra, Evžen Egner (C), Pavel Ležák, Marek Zifčák - Jaromír Jandásek, Viktor Luskač. Na lavičce: Aleš Žák, Petr Procházka, Roman Šob, Sláva Urban, Martin Zedníček. Na tribuně pak ještě: Vlasta Žilík, Ruda Čížek, Lukáš Svoboda a Tomáš Rauš.
Od samého počátku to však dneska nebylo ono. Nevím, jestli to byly nějaké erupce na Slunci, čo co? A prvních 25 minut se nám mimořádně nepovedlo! Zatímco Rakšice hrály na brejky, my jsme hráli svou tradiční osobní obranu, při níž to dneska v našich zadních řadách až moc často skřípalo. Co si budeme povídat. Zápas se vůbec nepovedl Zdeňkovi a třeba si přiznat, že stál u obou úvodních branek. Mara toho naběhal až až, ale konečný efekt byl mizivý. Nedařilo se ani Marianovi, který byl postaven na opačný okraj zálohy než obvykle, ve své kůži nebyli ani Lukáš s Markem či Lopík. Nejrozporuplněji však bylo vnímáno nasazení trenéra Viktora do hry. Kdyby nás bylo jedenáct .... Ale takhle? No a svou negativní úlohu během zápasu sehrál i hlavní sudí Kněžíček. Nesprávným posouzením situace v 55´ ovlivnil celý zbývající průběh zápasu, když navíc z nařízené penalty domácí zvýšili na 3:0. Zápas pak byl až do konce jedno velké utrpení. Pohledných momentů naprosté minimum, a tak jedinou potěšitelnou zprávou je informace o akci z 90´, při níž střídající Sláva Urban při své premiéře v dresu mužů Božic potáhl míč bezchybně do obranného pásma domácích, přesně křížně přihrál Jarovi, ale ten už dočista vyčerpaný napálil míč pouze rovně před sebe a tudíž vedle! Škoda, tato pohledná povedená akce si zasloužila rozvlněnou síť.
Určité oživení přineslo až druhé střídání a přeskupení našich řad. Na stoperu se ocitl Lopík a byl konečně tím správným "čističem a zametačem", Marek Chýla se posunul na přestopera , na kraji zálohy byl Roman, na druhé straně Aleš a na hrotu s Jarou Sláva. Řekl bych, že takhle jsme měli nastoupit už na začátku a vývoj utkání mohl být možná docela jiný! Když domácí v 67´zvýšili z druhé penalty na 4:0, bylo o osudu zápasu rozhodnuto. Náš čestný úspěch byl ale pěkný. Po faulu v 70´ kopal na úrovni vápna zprava přímý kop David a jeho střela sedla Jarovi na hlavu jako prdel na hrnec a nechytatelně skončila v síti. Stav zápasu 4:1 se už pak nezměnil, byť měli i domácí další šance.
Pro dnešek vše, zítra doplním stručně přehled utkání. Dobrou noc a příští týden ukážeme Olbramovicím, jaký se hraje v Božicích fotbal. Doufám jenom, že olbramovičtí chlapi nebudou hledat takové trapné výmluvy jako jejich dorostenci, kteří k nám včera nepřijeli. Prý jim nejel autobus! Mladí zdraví chlapci měli sednout na kola a přijet tak. My jsme stejně 40 minut museli čekat!
Ze Zpravodaje OFS:

Rakšice-Božice 4:1 (2:0). Domácí měli dobrý vstup do utkání, už v 16´ šli po střelách Sobotky a Procházky do uklidňujícího náskoku. Poločas se pak dohrával v poklidu. Vedení navýšil po přestávce dvěma góly brankář Hašek proměněním dvou pokutových kopů. Hosté v samém závěru snížili brankou Jaromíra Jandáska. Body za vítězství zůstasly zaslouženě v Rakšicích.

Místo sáhodlouhého popisování tak jako tak nepovedeného zápasu popíšu pouze situaci v 55´. Po našem útoku zůstal někde na hranici velkého vápna ležet domácí obránce. Rozhodčí Kněžíček však nepřerušil hru (hráčům tvrdil, že pískl), i když všichni čekali, že ji kvůli ošetření ležícího hráče přeruší, jelikož se nehrálo a p. Kněžíček šel k ležícímu hráči. Místo toho domácí gólman, který celou tu dlouhou dobu držel míč v rukách, míč vykopl a poslal jej daleko do našeho obranného pole. Z následné akce, při níž došlo k faulu na pronikajícího domácího útočníka, byla k překvapení všech - i domácích diváků - nařízena penalta. I domácí diváci totiž uznali, že něco nebylo v pořádku. Buď byla hra přerušena (jak tvrdí rozhodčí Kněžíček), pak mělo následovat rozehrání domácích kopem ze země, nikoliv výkop gólman z rukou (navíc míče drženého dlouhé vteřiny, nebo měl být rozehrán "míč rozhodčího", nebo měli domácí míč zakopnout a hru přerušit. To by bylo v duchu fair play. Každopádně řešení, které zvolil sudí Kněžíček bylo to nejhorší z možných a tudíž tvrdíme, že svým verdiktem ovlivnil další průběh zápasu. Měli jsme totiž od začátku druhé půle našlápnuto na snížení a následné zdramatizování zápasu. Takhle bylo po utkání. 

                              Ladislav Nevrkla