Únanov kráčí za vítězstvím v přeboru (akt.+foto)

Bylo to příjemné slunečné nedělní odpoledne. Sluníčko svítilo tentokrát více pro hosty z Únanova. Zatím nejfotbalovější tým, se kterým jsme na jaře hráli. Naši bojovali, do zápasu vstoupili skvěle, ale v průběhu zápasu (a taky po brzkém zranění Honzy K.) byl patrný rozdíl ve hře obou týmů. Ve druhé půlce už jsme na hosty neměli.
OP: Božice A - Únanov A 1:4 (1:1). Naši branku dal Jiří Škrabal.


Naše úvodní sestava: Vojtěch Bačo - David Švejdík, Robert Lysák, David Mlčúch - Jiří Pavelčík - Lukáš Hrobár, Jan Kudlička (12´ Martin Vrba), Kamil Kalina, Roman Šálek - Zdeněk Chrenovský, Jiří Škrabal. Na lavičce: Martin Vrba, Petr Procházka a Patrik Jandásek.

Běžela první minuta, Čopek se dostal k míči, pěkně v klidu a pohodě se uvolnil a po zemi k zadní tyči poslal míč do sítě zaskočených hostů. Začátek jak z říše snů a vedení 1:0 nás mělo uklidnit. Jenže brzy nato se ukázalo umění našeho Čába v bráně. To pak musel během zápasu ukázat ještě několikrát a několikrát musel nakonec navíc i kapitulovat.
Asi nejhezčí branku utkání dal Martin Vlk v 78´ z VPK po našem zbytečném faulu. Přesně k tyči. A bylo rozhodnuto, neboť tímto gólem zvýšil na 1:3.

Hodně jsme na ochozu diskutovali nad rozestavením našich hráčů. Měli jsme pocit, že těch  změn na postech bylo oproti vydařenému utkání v Petříně až moc. Ale trenér rozhodl, a ten nese kůži na trh. Třeba nám k tomu něco napíše.

Čas na regeneraci moc nemáme, protože v úterý jedeme do Višňového k odloženému zápasu. Začíná se opět v 16:30 h.

Původně jsem chtěl tento report nazvat Náš stroj se dneska nerozběhl. Když jsme ale po zápase diskutovali nad všemi okolnostmi, které tomuto zápasu předcházely (dlouhodobě zraněný Pavel a teď  i Evžen a možná znovu Čudl) a vzali v potaz vývoj  utkání (zranění Čudla v 8´ a jeho následné vystřídání ve 12´, když jsme mezitím inkasovali zbytečný vyrovnávací gól) i velkou snahu našich něco s nepříznivým vývojem udělat a únanovskou lavinu zastavit, tak jsem si říkal, že by to vůči našim hráčům bylo příliš kruté a nespravedlivé.
Hlavní sudí Marek Horký pískal dobře a až na pozdnější reakci na zranění Čudla i spravedlivě. Čudl se stal obětí tvrdého "skřípnutí" dvou únanovských hráčů, a kdyby nenadskočil, tak asi už tuto sezónu dohrál. Faulující hráči byli zády k sudímu a Čudla měli před sebou a pak mezi sebou a sudí nemohl situaci úplně vidět. U nedelegovaných asistentů respektoval mávání ofsajdů, ať se nám to líbilo nebo ne. Má OFS posílat úplné delegace, jinak se z toho můžou ti delegovaní hlavní jednou zbláznit...

Naznačil jsem něco o velkých změnách v rozestavení našich hráčů. Něco si vynutily okolnosti (třeba výborné premiérové nasazení Čopka), něco pokus zlepšit naši střeleckou potenci (Zdenál s kapitánskou páskou v útoku svou bojovností a nasazením velmi příjemně překvapil a potěšil) a něco snahou o hledání. Ani Kaka, ani Bojar se však na nových postech necítili dobře a na jejich výkonech to bylo znát. Když se pak v průběhu druhé půle prohodili a Bojar šel až na své místo do útoku, bylo to viditelně lepší. Taky Luke se měl s Šálisem prohodit daleko dřív. Pasovalo jim to taky víc, protože Šalis měl proti sobě typově podobného borce a tak se mu žádný z úniků nepodařil.
Několik gólovek vychytal vynikající Vojta (např. ve 2´, v 11´, ve 22´´ nebo 24´), něco zastavil praporek AR a něco si zkazili sami hosté. Jedno jim však nelze upřít: výborný pohyb bez míče, tah na branku a žádný míč není nikdy ztracen. To bychom se od nich mohli učit.

Vyrovnání na 1:1 přišlo ve chvíli, kdy už viditelně zraněný Čudl žádal o vystřídání a po výborném  zákroku Čába se míč znovu dostal ve 12´ na kopačky pohotových hostů, náš zadek propadl a byl z toho docela zbytečný vyrovnávací gól.
Hosté nás postupně v průběhu první půle přehrávali, měli řadu šancí, ale skóre se už nezměnilo. My jsme předvedli jedinou pěknou fotbalovou akci v 15´. To Šális ukázal, co v něm dřímá za potenciál a po pěkné individuální akci pro nás vybojoval roh. Zbytek bylo něco mezi snahou a trápením. I z nás diváků vyprchala původní eufórie.

Druhou půlku jsme dobře začali s Bojarem na hrotu. Hned z toho byly dva rohy. Jenže brejky Únanova byly čím dál drzejší, přesnější a odvážnější. Nejdřív to Kaka skopl na roh, potom zachraňoval Čábo. Bojar se se snažil oživit útok, ukázkově poslal míč dopředu Čopek. Jednoduše a prostě "do praporku" - a hned jsme byli na chvíli na půlce soupeře. Dvakrát nás pak "vyškolil" Martin Vlk a rázem to bylo 1:3. V závěru jsme hru otevřeli a nakonec v 87´ inkasovali ještě jednou po úniku a pěkné akci zakončoval Sivera na konečných 1:4.

Vyzdvihl bych ještě dva momenty. Jedním byla nezištná pomoc hráče hostí, když Čopka "kousla" křeč a druhým byli fanoušci Únanova, s nimiž byla řeč, i když se jim některá mávnutí pomezních nepozdávala.

  (lan)