 |
| Plk. Eduard Stehlík v Martínkově |
V programu, který uváděl starosta Martínkova, hrála vojenská dechová hudba z Olomouce i dechový kvartet doprovázející kladení věnců. Celou akci zahájil přelet vojenského vrtulníku. Pan starosta byl příjemně překvapen mou účastí z až poměrně vzdálené obce (cca 60 km). Pohovořil jsem i s plk. Stehlíkem. reagoval jsem na jeho výzvu, že je naším úkolem vrátit do historie a třeba i čítanek neprávem opomíjené či zapomenuté hrdiny a osobnosti. A to je případ i rodiny hajného Františka Vitouše, který část svého poválečného života strávil na hájence v Českých Křídlovicích a dnes odpočívající v rodinném hrobě na hřbitově v Božicích. Snažit se musíme všichni.
Rodina, historičtí nadšenci, obec i třeba škola. Docela by mě zajímalo, co vědí žáci božické školy o statečném vlastenci, skromném a nenápadném člověku Františku Vitoušovi? Taky by mě zajímalo, jestli už někdo dopsal do obecní kroniky děje a události, o nichž se v dřívějších dobách nepsalo? To všechno by měl solidní kronikář dělat. Není to v žádném případě lehká práce, je ale velice potřebná.
V Martínkově, Příštpě, ale třeba i v mé rodné vísce Prokopově to vědí. A osvícení páni starostové a starostky tomu napomáhají, protože je zajímá všestranný rozvoj jejich obce a protože vědí, že kdo nezná historii místa, kde žije, tak je nejen ochuzený, ale i snáze manipulovatelný. Ale o tom zase až někdy příště. Dnes si nechci kazit krásný nezapomenutelný zážitek z jednoho nádherně připraveného vzpomínkového aktu v malé, ale významné vesnici.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat