Za krásami naší vlasti č. 21: Strašidelný zámek se středověkým hotelem

Dlouho jsem přemýšlel, zda-li Vám přiblížit památku, která je od našeho kraje dost vzdálená, ale její jedinečnost a zajímavost rozhodla, že tak činím. V tomto díle našeho putování nejde ani o to, zda někdo uhodne či neuhodne místo, které jsem letos na jaře navštívil, ale spíše o to Vám ho představit.
Jedná se o zámecký komplex budov, kde kromě zámku lze ještě navštívit středověkou krčmu, středověký hotel a zámecký pivovar. Zámek, který jsem navštívil nejdříve, mě zaujal svoji barokní architekturou, neobvyklou průvodkyní a pohádkovými postavami. První zmínka o tomto místě pochází z roku 1295, kdy zde nechal postavit tvrz nejstarší syn purkrabího Jaroslava z Hruštice, Beneš. Během staletí se zde vystřídaly četné rytířské rody, jako Okořští z Okoře, Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic, Valkounové z Adlaru a Černínové z Černína. Jedni z nejznámějších, kteří toto panství vlastnili, byl Řád maltézkých rytířů, mimochodem jediný zámek, který tento řád v Čechách vlastnil.
V roce 1948 připadl zámek státu a jako mnoho dalších byl z větší části rozkraden a soudruzi pak z něj udělali dívčí zahradnický internát. Ale z obavy ze špatného vlivu tohoto feudálního přežitku na mladé zahradnice byl záhy zrušen a ze zámku vznikl tzv. pasťák (výchovný ústav).
Naštěstí přišel rok 1998 a zdevastovaný zámek koupili manželé Ondráčkovi a po rozsáhlé a velice šetrné rekonstrukci zpřístupnili zámek veřejnosti. Místo průvodkyně nám sloužila čarodějnice a v každé z komnat nás čekalo překvapení v podobě bezhlavého rytíře, bílé paní, smrťáka, upírů a dalších pohádkových bytostí. Bylo to velmi působivé.
Poté jsme navštívili historický zámecký pivovar a k mému překvapení zde dokonce pivo i vaří pro svoji potřebu do své středověké krčmy. A protože se přiblížil večer a dostali jsme hlad a žízeň, tak jsme se rozhodli onu středověkou krčmu navštívit. ,,Á, nějaká sprostá chasa k nám zavítala. Budete žrát a chlastat, nebo chcete i přechrápat?" To byla první slova personálu při našem vstupu. Že jsme měli z toho oči na vrch hlavy, nemusím jistě vysvětlovat. Pak jsme se usadili za mohutný dubový stůl, na kterém hořela tlustá svíce. Za chvíli se kolem nás začaly točit šenkýřky v dobových kostýmech a když jsme jsme svlažili žízeň jejich nepasterizovaným pivečkem (musím uznat že velice dobrým), rozhodli jsme se zkusit i jejich kuchyni. Jídelní lístek byl velice originální, jen s nápisem ,,žrádelník", obsahoval takové lahůdky jako: žebra ze svině máčená v medu, prasečí flákota, koleno uhranuté svině, hnáta z exotického ptáka, talíř pro zazobaného sedláka, šťavnaté kuřátko ze sousedova kurníku a mnoho dalších pochoutek. Tak jsme si objednali a když nám krmi donesli, špitl jsem prosebně o příbor. ,,Vem to do pracek a nedělaj pána," zazněla strohá odpověď. Pak přišel na řadu program, jako břišní tanečnice, vymítání ďábla, přepadení středověkými loupežníky, různé žonglování potulných kejklířů a mnoho dalšího. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek a když jsme pozdě večer opouštěli tuto středověkou krčmu najezení, napití a plni zážitků, teprve pak jsem si všiml nad vchodem nápisu: Vítej cizinče v naší krčmě, chystáme tě pohostit chutnou krmí a napojit všelikými nápoji. Pivo, víno, medovina či voda čistá svlaží tvé vyprahlé hrdlo v našem hlučném šenku. A proto že jsi zavítal do středověku, nediv se, že ti veselá šenkýřka směle tyká a šenkýř hlasitě povykuje. Jejich chování je drsné, ale věz, že to jsou z gruntu dobří lidé. Postarají se, abys poseděl na měkkém a s plným břichem odcházel chudší o pár zlaťáků. A až tě osloví sedláku či selko, rytíři, loupežníku, nebo holoto bídná, není to proto, že by tě chtěli urážet, ale proto, že středověk není současnost. Pohodu a dobrou náladu přejí všem šenkýřky, šejdířky, krčmáři i kuchtíci.
Jak to však vypadá v jejich středověkém hotelu to opravdu nevím, protože ,,přechrápání" jsem zdvořile odmítl, protože šibenice stojící před hotelem byla varující.
No a na závěr ta stejná otázka: Víte přeci jenom někdo, kde se nachází strašidelný zámek, historický pivovar, středověká krčma a středověký hotel?

                                                                                                                                  Karel Kučera