Malé zamyšlení nad Žítkovskými bohyněmi

Až v průběhu tohoto týdne jsem si dočetl povídku Kateřiny Tučkové v příloze Lidových novin a taky rozhovor, který s ní už vyšel vloni v příloze  Pátek LN 3.8.2013, a který byl k povídce letos pro svoji velkou vypovídací hodnotu připojen znovu. Asi jsem si ho tenkrát nepřečtl pozorně, nebo mám za ten rok další životní zkušenosti, díky nimž vnímám některé věci hlouběji a pozorněji.
Spisovatelka Kateřina Tučková (chtělo by se mi napsat moravská, ale nevím, do jaké míry ctí moravské povědomí) se zařadila mezi naše současné velmi originální spisovatele. Nejen tím, jak píše, ale hlavně tím, o čem a co píše. Připravuje svou třetí velkou knihu (román) a mě úplně napadá, o čem by mohla být. Snad budu mít příležitost se jí na to zeptat "face to face".
K první knize čerpala téma odsunu německé menšiny z Brna a jejich strastiplný pochod přes Pohořelice do Rakouska. Námětem druhé knihy se staly takové svérázné zvláštní ženy s moravsko-slovenského pomezí, z Kopanic, pro něž se ujalo označení Žítkovské bohyně. Dříve by mě toto téma možná tolik neoslovilo, ale protože teď občas jezdíme do Uherského Brodu a směrem ke slovenským hranicím, v Bílých Karpatech už začínají Kopanice, tak přeci jenom mám o tomto rázovitém kraji lepší představu. Z Žítkové, Starého Hrozenkova, z Vyškovce či Vápenic přišly po roce 1945 v rámci osídlování pohraničí lidé do našich sousedních obcí Čejkovic (a Heřmanova) a Mackovic. Mezi nimi i jedna bývalá bohyně a její potomci. Bohování již nikdo z nich v nových podmínkách neprovozoval. Asi to v našem regionu ani dost dobře nešlo. K tomu, aby bohyně vykonávaly své "povolání" (diskutabilní je, jestli se třeba nejedná o poslání), bylo určitě třeba nejen vrozených dispozic a schopností. Především vysoké míry empatie, asertivity a osobního charismatu - vcítění, přirozené autority a přirozeného projevu emocí. Bohyně vyplňovaly až do nejmodernější doby "mezeru na trhu". Když byla poptávka, byla i nabídka, která se přirozeným způsobem předávala z generace na generaci. Když přišel zásah zvnějšku, zásah moci, byl to pomalý ale jistý konec této alternativní léčitelské disciplíny.
Nebudu se s nikým přít a dohadovat o slovíčka. Jsem jenom přesvědčen, že to v současnosti mají bohyně nepředstavitelně obtížné a proto se uvádí, že již vlastně neexistují. Toť otázka!!! Kateřinu Tučkovou téma oslovilo, nastudovala, co o tématu bylo napsáno a publikováno a pak taky sama zjišťovala a pátrala. Těch zajímavých postřehů je hodně, ale jeden je zvláštní. Týká se bohyně, které se říkalo Surmena. Prostě všechno, co o ní K. Tučková vypátrala, je čímsi zvláštním zahaleno. Možná to ještě čeká na další odkrytí. K. Tučková se však nebála ani poukázat na okolnosti, o nichž se v tzv. dobré společnosti nemluví, protože to jsou věci, které se dotýkají dalších osob nebo institucí, a takoví se vždycky cítí dotčení! Ať už jde o dobu nacistické okupace, o zneužívání psychiatrie komunistickou mocí, nebo o "systematické" práci StB či o alkoholismus na Kopanicích. Myslím, že se lidi, kteří mají s tímto krajem něco do činění, zbytečně cítí dotčení! Pracovali jste v psychiatrické léčebně v blízkosti Kopanic? No tak přeci dobře víte, co se za jejími zdmi taky dělo. Pracovali jste u StB, nebo jste byli agenty či jinými spolupracovníky StB? No tak dobře víte, na co jste upozorňovali a o kom a o čem jste podávali hlášení. Pili jste kořalku, abyste ten těžký život na Kopanicích vydrželi? No tak se nezlobte, že to někdo takhle napíše. Myslím si, že se nejedná o žádný zlý úmysl, o pomluvy a snahu někoho ponížit, ale o popis tvrdé reality. Taky jsem stoprocentně přesvědčen, že vnitřní schopnost "bohovat" v potomcích bohyní zůstává skrytá, i když se momentálně nijak neprojevuje. Dle mého je ta schopnost zasunutá kdesi uvnitř lidského nitra. Asi tak jako tzv. proutkaření nebo jiné senzitivní příznaky a projevy.
Kniha Žítkovské bohyně je prý tak ze 70% realita a asi 30% autorská licence a fikce. Pokud se nám podaří domluvit s Kateřinou Tučkovou autorské čtení, budete všichni, které téma zaujalo, zváni. Tak sledujte stránky http://probozice.blogspot.cz. A taky sledujme, jak pokračují přípravy zfilmování této knihy. Smlouvu s filmovou produkcí již K. Tučková nedávno podepsala.

P.S. Dřívější články na toto téma: http://probozice.blogspot.cz/2011/11/zitkovske-bohyne-podruhe.html

                                   Ladislav Nevrkla