Jak se proměnila krajina i lidé na Hrušovansku

V loňském roce (2015) - ještě před vypuknutím migrační krize - vyšel díky Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. L. - velice zajímavý a podnětný sborník nazvaný Výzkum českého pohraničí (vybraná aktuální témata). Editor Milan Jeřábek do něj zařadil i kapitolu Paměť krajiny na Hrušovansku z pera Ing. S. Kozlovské a doc. A. Vaishara z Mendelu v Brně.

Autoři se zaměřují na výzkum venkovské krajiny oblasti Hrušovanska v historické retrospektivě. Specifika zvoleného mikroregionu se projevuje v kombinaci vysoké úrodnosti půd a nízké hustoty zalidnění, ale také téměř totální výměnou obyvatelstva a následně vysokým podílem poválečných imigrantů. Za pozitivní označují, že se Hrušovansko - mj. i díky přeshraniční spolupráci - dostává z pozice "nelákavé periferie".

Než se budu věnovat práci Ing. Kozlovské a doc. Vaishara podrobněji, zařadím ještě malou vsuvku o menšinách a migrantech v České republice. Publikace Menšiny a migranti v České republice vyšla před 15 lety a tudíž nezachycuje současnou migrační vlnu. Menšiny a migranti jsou řazeni abecedně a všem je věnovaný patřičný prostor: Afghánci, Albánci, Bosňáci, ruská komunita, Ukrajinci a ukrajinská komunita, Vietnamci a reemigrace volyňských a "černobylských" Čechů. Další část  studie je věnována Romům, především slovenským Romům usazeným v Česku. Časem se vrátím především k ukrajinské a vietnamské komunitě, které jsou pro současné Česko zásadní. Patří sem i příběhy Volyňáků a "černobylských" Čechů.

Mezi poválečnými imigranty do jihomoravského pohraničí nebyli tehdy pouze různé odnože českého národa ze Slovácka, Kopanic, Valašska, Hané a Vysočiny (Horáci a Podhoráci), ale i balkánských Čechů a Slováků z Rumunska, Jugoslávie a Bulharska a taky Češi žijící v Rakousku či třeba Francii. O Volyňských Češích jako nejvýznamnějších reemigrantech z Ukrajiny a části Běloruska, tzv. Západní a Východní Volyně nebo též tzv. východní Haliče už jsem se zmínil.
Touto reemigrací se do naší země vrátilo více než 200 000 občanů, z toho bylo 21 000 z Rumunska, přes 5 000 z Jugoslávie a více než 1 300 z Bulharska (při posledním transportu přijelo do Mikulova v roce 1950 kolem 400 českých reemigrantů z Bulharska). Tuto "balkánskou vlnu" ještě po prohrané občanské válce z let 1946-1949 doplnili emigranti z Řecka, kteří se usadili ve větším počtu na severní Moravě a v Brně. Velkou skupinu reemigrantů do tehdejšího Československa představovali taky maďarští Slováci.
Na jižní Moravu přicházeli již v letech 1945-1946 ve větším počtu partyzáni z Jugoslávie. Známými středisky jsou Jiřice u Miroslavi, Míšovice (dnes část Hostěradic) a Hostěradice. Návrat do vlasti však provázely problémy s vyplácením kompenzací za zanechaný majetek a tak většina Čechů hlavně v Chorvatsku (např. ve Slavonii v okrese Daruvar) zůstala. Ve Vlastenecké válce za samostatnost Chorvatska v letech 1991-1995 se tamní Češi postavili na stranu Chorvatů a 42 z nich v chorvatsko-srbském konfliktu položilo svůj život. Během této války pobývalo na našem území kolem 1 500 českých dětí z Chorvatska, např. v Seči u Chrudimi nebo ve Vranově n. D.

V Božicích a Českých Křídlovicích se z těchto reemigrantských vln usadili pouze jednotlivci, především z Ukrajiny a ze Slovenska. Rád tyto informace doplním o další údaje.
                      (lan)