neděle 20. ledna 2019

Krása barokní češtiny

Krásná barokní čeština. Nádherný kra-
sopis, to se čte samo...
O době po třicetileté válce je u nás uhnízděný nesmyslný pojem pocházející z pera národního buditele Aloise Jiráska. Víte sami dobře, že se mluví o "době temna". Ano, třeba pro Božice to byla doba temna.


Malá obec byla vylidněná a negramotný lid neznalý písma si nechal nakukat, že se tenkrát Božicím říkalo Pustice. Ono totiž německé pojmenování Božic té doby znělo "Postitz" .... a nějakého chytráka nenapadlo nic jiného než mluvit o Pusticích.
Pravdou však je, že obyvatelstvo se postupně vyměnilo a místo rodilých Moraváků mluvících česky sem přicházeli obyvatelé mluvící německy... Taky panstvo se obměnilo, protože místo českého protestantského panstva, které zpackalo svůj odboj proti Habsburkům, se na šlechtických sídlech usadili rody rakouské, italské, polské, německé a jiné.
K nejvýznamnějším šlechticům, kterému patřila rozsáhlá panství na severozápadě dnešního Znojemska, patřil hrdinný obránce města Brna Jan Ludvík Raduit hrabě de Souches (16. srpen 1608La Rochelle – 12. srpen 1682Jevišovice) byl jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války. Jako protestant francouzského původu nejprve bojoval na straně hugenotů během obléhání svého rodného města La Rochelle. Poté odešel z Francie a vstoupil do řad švédské armády. Tu však nakonec pro neshody s nadřízenými opustil a přidal se na stranu rakouských Habsburků (1642). Pod jeho velením brněnská posádka čítající pouhých 1 500 mužů dokázala zdánlivě nemožné, když udržela město proti 28 000 mužů generála Torstensona. Obléhání trvalo od 3. května do 23. srpna 1645). Za svůj mimořádný výkon si hrabě de Souches vydobyl uznání z nejvyšších míst a jeho kariéra strmě stoupala. Konec života prožil na svých rozsáhlých moravských statcích, kterými ho habsburští císařové obdarovali. Byl také vlastníkem Starého zámku v Jevišovicích, který zakoupil roku 1649 společně s domem v Brně za odměnu 30 000 dukátů, kterou mu císař Ferdinand III.udělil za obranu Brna. V roce 1665 si koupil statek Hostim a v dalších letech ještě Plaveč, Boskovštejn a Pavlice. Vlastnil i domy ve Znojmě, Brně a ve Vídni. Duchovním centrem a poutním místem se staly Hluboké Mašůvky se zázračným pramenem pod ochranou sošky Panny Marie de Foi, kterou dovezl ze svého posledního válečného tažení z Belgie.

Panství Břežany získaly nejprve Buquojové, pak Althanové a nakonec Lichtenštejnové a panství Jaroslavice Althanové, svobodný pán Braun (nechal postavit krásný lovecký zámeček Allein u Borotic), rody Meraviglia-Crivelli, Hompesch-Bollheimové a nakonec hrabata ze Spee, která si na jaroslavický zámek dělají nároky ještě dnes. Taky jim patřil dvůr Hoja, božická sýpka a panský dům (dnešní zdravotní středisko).

Celý víkend jsem ve volných chvílích věnoval bádání jedné větve našeho rodokmenu. Matriky mě zavedly na panství jevišovické a později hostimské. Byl jsem úplně unešen krásou barokní češtiny i barokního umění vůbec. Nechci vás o tu krásu ochudit a jeden vzorek (netýká se mého rodu) nabízím ke shlédnutí a k přečtení. Musíte uznat, že je to psáno vzorným krasopisem a krásnou češtinou. Kdo přečte první dva řádky, je borec! A název obce je doufám jasný!

             (lan)

4 komentáře:

  1. 9. ledna 1674 - pokřtěná gest (zrozená) dcera jménem Dorotta, otec Balzar (zřejmě Baltazar) Serob? a matka Anna, kmotrové
    Hostim - Jakub Sládek, Anna (zřejmě Čidžínská), Dorotta Hr.... následuje "povolání" a odkud jsou

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, to si zaslouží pochvalu. Já to čtu takto: 9. ledna 1674, Hostim - pokřtěná jest dcerka jménem Dorota, otec její (psáno tenkrát gegí) Balzar (asi fakt míněno Baltazar) Svoboda, matka (psáno mateř) Anna, kmotrové Jakub Sládek, Anna Čidružská (tj. z nedaleké obce Ctidružice), Dorota Kristýna .... No řekněte sami, není to krásně a čitelně napsané?

      Smazat
  2. Líběj vodpustit, vypadlo Vám u třetí kmotřičky "k": "... Dorota Kristýnka[, všichni tři z Jevišovic.]" a - aniž by se mi to chtělo dokazovat nebo vyvracet čtěním okolních matrik - bych si nebyl jistej, jestli to "Czidruziczska" skutečně znamená, že byla (původně) z Ctidružic. Tipoval bych spíš na jméno manžela, kór když v době křtu malý Dorotky žila zjevně v Jevišovicích. Každopádně byla jako kmotra docela aktivní, jen na tý dvojstránce, ze který je ten záznam, jsem jí zahlíd tuším dvakrát.

    Psaný je to skutečně celkem čitelně, jakkoli se cynicky přiznám, že v takovýmhle krátkým standardním záznamu bych zrovna nějakou velkou krásu jazyka nehledal. Zaujalo mě akorát, že velebnej pán rozděluje podle pohlaví na dcerky a pacholátka.

    Jo a když už jsem v tom, tak děkuju velice velmi za zdejší upozornění na "Dědictví z oceli". Včera koupil a jsem nadšenej. Bez Vašeho avíza bych to byl bejval nejspíš u Kanzelsbergera přehlíd, i když to hned vedle kasy tluče do očí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ona obec Ctidružice není od Jevišovic tak daleko :-), navíc v Jevišovicích tou dobou zaskakoval i pan farář z Blížkovic a to, že někdo byl "profesionálním" kmotrem či kmotrou bylo v té době docela běžné. On se taky každý nehrnul do této nezbytné bohulibé činnosti! A tou "krásou" jsem myslel spíš ten krasopis než obsah. Ten byl daný a je zajímavé v těch matrikách sledovat, jak vždycky po určitém období se nastartovalo pořizovat zápis v matrice trošku jinak. Časem třeba přibylo i číslo domu v dané vsi a to se pak taky lépe orientuje a skládá! A taky netrvalo to nikdo moc dlouho, že se zápis pořizoval v češtině, což mě taky zaujalo. No a Dědictví z oceli? To je skutečný majstrštyk!

      Smazat