Fotbal: S pomocí boží ...

Míša za to vzal....

Božice dneska naplnily až do dna své oblíbené sousloví Boží Božice. Taky pohled na střelce vítězného gólu Lopíka byl toho neklamným dokladem...
III.A: Blížkovice B - Božice A 2:3 (2:1). Naše branky dali Míša Jareš, Honza Szabó a Lopík.


Naše branky z gólových šancí nedali: ...............................

Naše sestava: Pumpido - KaKa, Džamp, Roman Šob - Zdenál - Čudl, Míša, Karlík, Soukič - Honza Sz., Lopík. Na střídačce Pavel, Jura a Ludwa.

Na menším hřišti v Blížkovicích jsme se od první minuty nemohli nějak chytit. Domácí rychle zjistili, že naše pravá strana má trhliny, i na Karlíkovi byla patrná dlouhá pauza a když k tomu připočteme naši střeleckou nemohoucnost, ani jsme se nikdo moc nedivili, že jsme v 10´ prohrávali už 2:0. První šanci měl sice už v 1´ Karlík, ale ve 4´ jsme velmi špatně zareagovali na rychlou rozehrávku standardní situace domácích a koukali jsme jako v Jiříkově vidění na míč v naší síti. Prohrávali jsme 1:0. Když pak v 5´ spálil další loženku Lopík a povedený Míšův lob skončil v 9´ na tyči, nevěstilo to nic dobrého. A hned vzápětí, tu máš čerte kropáč! Zase jsme zazmatkovali na pravé straně - a bylo vymalováno na 2:0! "Tak se jezdí na brankáře," zasvěcoval mě do tajů fotbalových fíglů můj odborný poradce.
Nehráli jsme tou dobou dobře a dva góly v naši síti nás taky nenakopli. "My spíme! Jsme úplně v p.deli!", ohodnotil dosavadní průběh můj další zdroj informací. Roman pálil z velkých dálek nad, Karlík se s míčem chtěl mazlit jako obvykle, ale dneska mu to nesedlo snad ani jednou. Našim útočným akcím nepomohl ani domácí pomezní, který poctivě odváděl povinné penzum pomoci svým barvám... Každý náš pokus o útok zastavil jeho zdvižený praporek. Domácí postupně odcházeli, což jsme komentovali slovy:"Voni nic nehrajou! A co potom hrajeme my?" Nebylo to moc radostné konstatování. naštěstí jsme se přeci jenom probrali. Do rukou to vzal náš nejlepší hráč Míša a po krásné individuální akci snížil ve 29´ na 1:2. Zajásali jsme a čekali, že ještě do půlky aspoň srovnáme. Ale nebylo nám dneska přáno ani ze standardek po faulech na naše hráče. Nešťastný ze sebe byl asi Soukič, který moc chtěl, ale spíš "se umlátil sám", než by míč půjčil spoluhráčům. A v 36´ jsme měli zase jednou štěstí. Střela domácích po rohu "len sa trela" o naši tyč! Do půlky jsme už nic nevymysleli, pouze při odchodu do šaten vzplály emoce, když domácí hráč zcela záměrně provokoval Žapíka. To se "starému chlapovi" nedělá!

... a snížili jsme na 1:2

Lépe jsme nezačali ani druhou půlku. Viditelně slabší soupeř nás pečlivě sledoval a využíval každé příležitosti k zaútočení i třeba vynucené fauly našich. Probrali jsme se až v 55´. Pěknou akci zakončil Honza Sz. vyrovnávací brankou hlavou na 2:2.

Nepěkný byl faul na Kakáčka v 57´, a ten kulhající byl nakonec v 74´ vystřídán Jurou. Trestňák kopal Džamp. Byla to povedená střela, ale výborný gólman domácích ji vyrazil. Možná nám pomohla pauza na občerstvení, protože od té chvíle bylo jenom otázkou času, kdy se trefíme do brány. V gólovce byl Honza Sz. v 67´, do hry přišel Pavel místo Karlíka a přímý kop kopl Džamp do zdi, která stála na sedm Strapinových kroků...! Brejk Lopíka v 77´ se ještě nepovedl, ale v 82´ už ano a Lopík zavěsil vítězný gól. "Konečně, vole!" radovali se společně se sepnutýma Lopíkovýma rukama jeho spoluhráči!!! Od 84´ si zahrál i náš třetí náhradník Ludwa, který vystřídal Soukiče. Stav 2:3 už se nezměnil ani ve třech minutách nastavení.

Příjemné bylo posezení s domácím diváky a v závěru mě navštívil i jeden můj bývalý spolužák ze základky. Důležité jsou body a naše dostihy s Mickami můžou pokračovat!!!

        (lan)