Před 91 lety zemřel v Božicích člověk, který měl rád Božice

Max Mayer stojící ve druhé řadě první
.zleva. Fotografie zachycuje část kanovníků
Metropolitní kapituly u sv. Václava
v Olomouci o Zeleném čtvrtku 1904

Ano, ano, přemýšlíte správně. Tenkrát byla sobota a možná bylo podobné počasí jako dnes. Toho dne - 7.7.1928 - zemřel ve svém domě v Božicích (zvaném tehdy "prelátova vila") Max Mayer, rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. Všesdtranný člověk, který měl nade vše rád život, lidi a taky Božice.


Ještě za svého života si nechal na božickém hřbitově vybudovat hrobku (vlastně dvojhrob), do níž byl 11. července 1928 pohřben. V té druhé části hrobu byl pohřben plukovník von Thavon, který byl manželem paní Margharety, za svobodna Kleinschmitzové. Snad to podle některých indicií příbuzné  Maxe Mayera ... Ta se starala o domácnost pana preláta a bydlela v domku, který přiléhal k tomu prelátovu. Každý z těch domů, měl však svoje číslo - prelátův č. 9 a Thavonův č. 10. Dnes je k vidění pouze nákladně rekonstruovaný dům paní Margharety. Ta se později ještě jednou provdala za dr. Stosiuse. Nepodléhala po květnu 1945 odsunu, ale nakonec Božice - podobně jako ještě některé další německy mluvící rodiny - opustila a odstěhovala se do Vídně, kde v roce 1970 zemřela.
O činnosti a odkazu Maxe Mayera jsem psal už mockrát. Znovu se jeho jméno na veřejnost dostalo loni a letos v souvislosti s nádhernou publikací Dědictví z oceli aneb Sbírka orientálních zbraní a asijských zbraní a zbroje ve znojemském muzeu. Většinu sbírkových předmětů kolekce orientálních zbraní znojemské muzeum zakoupilo v roce 1921 od olomouckého preláta a sběratele Maxe Mayera. Jak uvádí historik Jihomoravského muzea Petr Eckl, věnoval  Max Mayer v témže roce muzeu i staré rukopisy, knihy a cenné obrazy. Aby projevilo Jihomoravské muzeum ve Znojmě svoji vděčnost, věnovalo tomuto mecenáši výstavní síň na znojemském hradě ve znovuotevřeném muzeu po první světové válce v roce 1922.

Prelátův dům v Božicích i s nádherným vnitřním vybavením, dřevem obloženou dřevěnou kaplí i zbývající předměty jeho sbírek vzaly po jeho smrti v roce 1928 postupně za své. Bylo by velmi cenné, kdybyste někdo objevil nějakou památku na Maxe Mayera. Je to osobnost, která z božické historie nikdy úplně nezmizela, ale je to taky osobnost, která se do božické současnosti zase postupně vrátí. tak, jak si svým významem zaslouží. 

Max Mayer též nechal zhotovit hlavní oltář v kostela sv. Petra a Pavla v Českých Křídlovicích (dnes součást obce Božice).

Božické zastupitelstvo by mělo do svého plánu akcí na rok 2020 zařadit i plán restaurace sochy Madony s dítětem, před bývalým prelátovým dvojdomkem. Nepochybně se dá zažádat o grant nebo dotaci, neboť samotné dílo odhalené a žehnané v roce 1926 má i svého známého autora, význačného slezského sochaře Engelberta Kapse (1888 - 1975).

Kapsova Pieta a napůl oděný Kristus

Dalším oblíbeným výjevem Kapsovy funerální plastiky bylo jeho ztvárnění Piety a samotného 

Krista. Z oblasti děl s církevní tématikou bych chtěl vyzvednout mramorové sousoší Piety

 v kostele sv. Bartoloměje v Odrách a sochu Madony v Božicích u Znojma.

Kapsova tvorba, byť není tak obsáhlá, je znalci ceněna více než dílo nejvýznamnějšího slezského sochaře Josefa Obetha. Síla Kapsovy tvorby spočívá především v dokonalém promyšlení kompozice a jejím následném prostorovém uspořádání.

Zdroj: Hornobenešovské listy (www.hbl.cz)
Autor: Marian Čep, Muzeum Zlaté Hory

Publikace o orientálních zbraních

Z obsahu publikace

Vitráž s rodovým znakem Mayerů