Osobnosti Božic: Pozapomenutý umělec Alois Perman

Někdy se člověk opravdu nestačí divit, jakým způsobem se může seznámit s osobností, která má nějaký vztah k Božicím. Už jsem vzpomínal, jak jsem se seznámil s cestovatelem a západním vojákem čs. zahraniční armády za 2. světové války Janem Fráňou z Kanárských ostrovů (v roce 1991 jsem s ním mluvil v Božicích), s Oldřichem Votavou ze Sao Paula, synem českého četníka v Českých Křídlovicích (v 30. letech), nebo Josefem Daňkem, bratrem známé božické osobnosti Antonína Daňka, ještě žijícím v Kanadě nedaleko Vancouveru.

Dnes jsem pro sebe objevil další zajímavou a ve své době slavnou osobnost, tentokrát z uměleckého světa. Touto osobností je Alois Perman, český hudební pedagog, skladatel a koncertní umělec, velká osobnost české hudby.

Nevím, kolik občanů Božic si na něj vzpomene. A nevím, kolik občanů Božic o něm kdy vůbec slyšelo. Nejspíš o něm budou něco vědět pamětníci, kteří v té době pracovali v domově důchodců. Ano, tento vzácný člověk dožil svou pozemskou pouť právě v božickém domově důchodců, byť těsně před smrtí odjel na návštěvu (dovolenou) ke své neteři do Prahy, tam onemocněl a po krátce nemoci zemřel. Pochován byl asi v Praze, ale tento údaj není nikde uveden

Do Božic přišel až na sklonku života 22.4.1970 i se svou manželkou Janou  (nar. 1891) z Domova důchodců v Dobřichovicích, okres Praha-západ. Ta mu byla životní oporou a nenahraditelnou spolupracovnicí a její úmrtí v roce 1973 bylo pro něj těžkou ztrátou.

Kdo tedy byl Alois Perman?

Narodil se 6.51890 v Libušíně u Kladna. Již v prvním roce života ztratil zrak. Učitel na tamější obecné škole ho naučil psát Kleinovým strojem, což významně snížilo jeho handicap. Učil se též na housle a již v pěti letech hrál v hornické kapele. Svým hudebním nadáním vynikal i v Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech (od roku 1898), kde dále prohloubil své hudební vzdělání. Učil se hrát na klavír, varhany a na housle, výborně zpíval. Skladby si přepisoval d bodového písma, s čímž mu pomáhali i učitele v Ústavu. Postupně vykonal státní zkoušky hry na  housle (1911), na klavír, ze sólového zpěvu a řízení pěveckého sboru (1916). Založil si vlastní hudební školu v Praze-Holešovicích a současně vyučoval hře na klavír a housle v hradčanském ústavu (1911 – 1949). V této výuce pokračoval již jako senior i v božickém domově důchodců a určitě se najdou pamětníci, kteří u něj brali aspoň nějakou lekci hry na klavír. V roce 1911 se stal varhaníkem u Karmelitánek v Praze. Připravovaná koncertní cesta do Amerika se neuskutečnila, neboť vypukla 1.světová válka.
Vynikal nejen jako houslista, ale prosazoval se i jako hudební skladatel. Donedávna možná bylo jeho dílo již pozapomenuto, ne však definitivně. Při koncertě učitelů ZUŠ v Mikulově minulý týden se na program jednoho z účinkujících dostaly i skladby Aloise Permana. Moderátor koncertu se zmínil o tom, že svůj život dožil A. Perman v Božicích. Od svého spolupracovníka, který byl koncertu přítomen, jsem se o Aloisi Permanovi dozvěděl i já. No a tak se snažím dát dohromady aspoň základní údaje o Permanově působení v Božicích.

V dostupných materiálech píše v říjnu 2010 hudební publicista PhDr. Josef Smýkal, že „Manželé Permanovi odešli do domova důchodců v Božicích u Znojma. Perman ani tam nezahálel. Hrál v kapli na varhany. Zaměstnanci je oba měli velmi rádi, protože byli společenští a vždy v dobré náladě. V r. 1973 mu jeho paní zemřela. V létě r. 1975 odejel na dovolenou ke své neteři, kde hodlal dokončit svou rozepsanou skladbu. Po krátké nemoci (dne 2.7.1975) však náhle zemřel.“ Podle mých informací nehrál v tehdy ještě funkční klášterní kapli na varhany, ale na malé harmonium.

Kromě činnosti pedagogické zaujímá důležité místo v jeho životě též tvůrčí činnost skladatelská. Pedagogická práce ho natolik zaneprázdňovala, že se nemohl věnovat skladbě větších forem. Napsal 13 mší, Concertino pro flétnu, Šest malých skladbiček pro klavír, Romanci pro housle s klavírem, Tarantellu pro housle s klavírem, Koncertní fantazii na české národní písně pro housle s klavírem, Čtyři skladby pro klavír, Vzpomínky, Dva smíšené sbory s orchestrem, Sbírku písní aj. Ještě v r. 1973 diktoval, a to už za pobytu v domově důchodců v Božicích, své manželce koncert pro housle a orchestr. V r. 1975 napsal svou poslední skladbu Suitu pro lesní roh a klavír, tentokrát již v bodovém písmu, jelikož již nebylo, komu by diktoval
Hudební publicista PhDr. Josef Smýkal píše o svém jediném setkání s Aloisem Permanem toto: „Svou tvůrčí schopnost si uchoval až do pozdního věku, kdy jsem ho osobně poznal. Bylo to právě na jaře téhož roku, v němž náhle po krátké nemoci zemřel. Poznal jsem člověka plného optimismu a energie, veselého a schopného, s velkým zájmem a upřímností vyslechnout hudební program, který jsme k jeho pětaosmdesátce s žáky brněnské základní školy připravili a provedli v domově důchodců v Božicích, kde trávil svá poslední léta. Neskrýval svou radost z naší návštěvy a také z toho, že jsme mu předvedli některé z jeho klavírních skladeb.
Dílo Aloise Permana není podchyceno, píše 29.10.2010 hudební publicista PhDr. Josef Smýkal. Možná by to pro někoho mohl být zajímavý badatelský podnět. Prosím tedy všechny, kteří by měli jakoukoliv vzpomínku na Aloise Permana, aby se mi ozvali. Určitě stojí za to doplnit jeho životopisné údaje o autentické vzpomínky pamětníků. Galerie osobností Božic se nám tak rozšířila o jistě nevšední a zajímavou osobnost.

               

                                   Ladislav Nevrkla