Jak se osidlovalo jihomoravské pohraničí

Rád bych na tomto blogu otevřel zajímavou rubriku. Podnětem se stala nedávna návštěva potomka jedné komunity, která v letech 1945 - 1950 osidlovala naše jihomoravské pohraničí. Pro mě bylo překvapivé, že tato komunita je označována jako tzv. bulharští Češi.
My v Božicích a Českých Křídlovicích asi nemáme tak výraznou zkušenost s Čechy a Slováky, kteří se do naší vlasti vraceli (a vracejí) z území, kam odešli kdysi dávno jejich předci. Víme o Volyňských Češích, rumunských Slovácích, občanech z Podkarpatské Rusi, Češích z Jugoslávie (dnešního Chorvatska), bratry Slováky beru jako naše, ale o bulharských Češích jsem slyšel poprvé.
Takže dnes pár slov k této komunitě, která si kdysi v Bulharsku založila českou obec Vojvodovo. Využiji k tomu informace z webu http://www.vojvodovo.cz/ a http://lidemesta.cz/. Tam jsem se mj. dočetl o druhém (!) setkání bulharských Čechů v roce 2013. Informační článek jsem zkrátil a upravil.

II. vojvodovské setkání - Nový Přerov, 16. června 2013 

Těsně s příchodem léta se na jihu Moravy ani ne po roce uskutečnilo v pořadí již druhé vojvodovské setkání uspořádané Občanským sdružením Vojvodovo ve spolupráci s Obecním úřadem Nového Přerova. Hlavními účastníky akce byli zejména bulharští Češi, jejich potomci a přátelé. Znovu tak v tento den ožil „duch“ vojvodovského společenství, jehož členové v letech 1945 až 1950 opustili Bulharsko a v rámci mezistátních dohod mezi Československem a Bulharskem přesídlili do československého pohraničí.

V kulturním domě v obci Nový Přerov se sešlo zhruba 130 lidí, pocházejících především z Mikulova, Valtic, Drnholce, Dolních Dunajovic, Vlasatic, Perné, Březí, Žabčic nebo Brna, zavítali sem ovšem i hosté z Plzně, Prahy či Ostravy. Ti nejstarší, kteří na vlastní kůži zažili odchod z Bulharska, již dávno dosáhli věku 90 let. Se svými prarodiči a rodiči dorazila i řada zástupců mladé generace, kteří sdíleli nadšení a zájem poznat více z česko-bulharské minulosti jejich rodů. K výborné atmosféře přispěla i rozsáhlá výstava fotografií vyobrazující všední i sváteční chvíle Vojvodovčanů ještě v jejich rodné obci. Opět se zde účastníci mohli probírat doposud neidentifikovanými fotografiemi a napomoci tak rozkrýt šero vojvodovské minulosti. Samotné sobotní vojvodovské setkání také bylo po celou dobu fotografováno a natáčeno. Dále si návštěvníci v předsálí i v hlavním sále mohli prohlížet výstavu dobových krojů. 

Iniciativa Občanského sdružení Vojvodovo v čele s Bořivojem Kňourkem a manželi Jakoubkovými (antropologové Lenka Jakoubková Budilová a Marek Jakoubek působící na Západočeské univerzitě v Plzni) umožňuje setkat se a zavzpomínat na minulost všem rodinám vojvodovských emigrantů i jejich přátelům, kteří vojvodovské kořeny nemají. Již desítky let tak přežívá tradice a identita jedné specifické skupiny lidí – Vojvodovčanů.

Já bych tuto kapitolu uzavřel konstatováním, že potomci Vojvodovčanů (bulharských Čechů) žijí i na Znojemsku, např. v Hevlíně.

Přivítám samozřejmě jakékoliv další informace o Češích a Slovácích, kteří osidlovali po druhé světové válce naše pohraničí.

                                                                 Ladislav Nevrkla