Jazykem vnímáme realitu. Máme středoevropský profil a genetickou odolnost

Zachycení pohybu očí v tzv.formaci
 včelích  rojů.
Vlevo čeští rodilí mluvčí  zaměření
 na koncový bod pohybu (dům).
Vpravo angličtí rodilí mluvčí  zaměření
na průběh (postavy).

Nedávný výrok profesora Prymuly, že Češi jsou z jedné třetiny Germány má svůj odraz i v jazyce a ve vnímání okolního světa. Nejde o to, jestli jazyku aspoň trošku rozumíme jako třeba slovenštině, polštině, ukrajinštině, ruštině, chorvatštině či slovinštině, ale o to, jak prostřednictvím jazykové skladby vnímáme okolní realitu a jak přemýšlíme.


Touto tématikou se zabývá  profesorka Barbara Mertins, Češka působící na univerzitě v Dortmundu. Svou studii uvádí na příkladu, jak vnímáme situaci zachycenou na fotografii. V podstatě máme dvě možnosti.

Dvě ženy jdou po cestě – v pozadí stojí nějaká budova. 
Většina německých, ale i českých rodilých mluvčích popisuje tento obrázek takto: „Zwei Frauen laufen auf ein Haus zu.“ - česky: „Dvě ženy jdou k nějakému domu.“.
Naproti tomu rodilí mluvčí angličtiny nebo španělštiny zpravidla tutéž událost popisují jako: „Two girls are walking down the road.“ - česky: „Dvě ženy jdou po cestě.“.

Jazykové analýzy prokázaly, že jazykově-kulturní kontakt němčiny a češtiny, přetrvávající mnohá staletí, změnil vnímání okolního světa. Čeština se tak liší i od jazyků velmi blízkých, jako je slovenština nebo polština. Jazyky se seskupují na základě podobných gramatických charakteristik, které se odrážejí ve stejných konceptuálních preferencích. To třeba spojuje rodilé mluvčí ruštiny a mluvčí jiných jazyků zaměřených na průběh událostí, jako je například arabština nebo francouzština, v jednu homogenní skupinu.

Zato mluvčí němčiny, češtiny a třeba i nizozemštiny tvoří druhou homogenní skupinu. Tyto rozdíly, které neočekávaně také kombinují jazyky z různých jazykových rodin, vyplývají z toho, jak přesně musí být událost reprezentována v jednom jazyce a jak ji lze gramaticky pomocí různých kategorií vyjádřit přímo na slovesu.

Gramatika daného jazyka má zásadní vliv na vnímání okolního světa. Čeští rodilí mluvčí tedy myslí jinak než třeba rodilí mluvčí japonštiny, ale i jinak než rodilí mluvčí polštiny nebo slovenštiny.

No a teď zpátky do dnešních dnů. Určitě nás nepřekvapí, že při hledání cesty z koronaviru zpět k normálnímu životu bude pro nás rozhodující to, jak se bude vyvíjet situace v Rakousku a Německu. Naše vnímání reality, ale i naše odolnost vůči koronaviru, je u nás totiž podobná jako v Rakousku a v Německu.

A před několika dny se k tématu vyjádřili i naši genetici:
"V Česku jsme asi z třetiny Germáni, takže by počty mrtvých nemusely být tak vysoké, jako tomu je například u jižních národů," prohlásil nedávno v rozhovoru pro iDnes.cz náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
Střelba od boku to nebyla, specifičnost a případnou "genetickou odolnost" české populace epidemiolog předtím diskutoval mimo jiné s Milanem Mackem, předsedou Společnosti lékařské genetiky a genomiky. "Pro Česko je skutečně relevantní sledovat epidemiologická data z Německa, především pak z Bavorska a severních oblastí Rakouska," přitakává Macek.
"Vždyť ve Vídni se po mnoho staletí usazovali Češi a Moravané, a tak při čtení telefonních seznamů nebo firemních vývěsek má našinec pocit, jako by byl doma. Tyto sousední populace jsou nám z genetického hlediska příbuzné, což je důsledek míchání našich prapředků v době bronzové (současní Bavoři) a pak i z éry Velké Moravy (současní Maďaři, jejichž populační složení je silně 'středoevropské'). Velmi podobní nám jsou i obyvatelé Malopolska, přes které k nám proudily některé slovanské větve v dávné minulosti," vysvětluje genetik.
Češi mají totožnou distribuci variant v genu kódujícím protein ACE2 především s obyvateli Německa (především dle dřívějších dat z bavorského Augsburgu) - jsme totiž skutečně ze třetiny Kelti z dávné země Bójů, ze třetiny západní Slované a z poslední části potomci germánských kmenů, které zde zanechaly silnou genetickou stopu," říká Macek. 
"Tím, že máme středoevropský profil, můžeme být relativně geneticky vzdálenější například od Italů či Španělů," pokračuje.

P.S. A jen tak na okraj připomínám, že v době bronzové žili lidé na katastru Borotic i Božic. Známé mohylníky se táhly od dnešního Starého Karlova až do Borotic, kde je 30 let zkoumal pan doktor Stuchlík, kterého si jistě občané Borotic, ale i Božic dobře pamatují. Sám jsem za ním jezdíval na jeho výzkumy v borotickém akátovém lesíku. A vyprávět by mohli i "hledači kovů", kteří už před lety vyčenichali a vybrali řadu do té doby neobjevených a tudíž neprozkoumaných mohylníků nedaleko Starého Karlova.

                                                          (lan)