sobota 27. října 2012

Divadlo: Je zde nutno zavésti nové metody

Slova z titulku pronesla novopečená selka Alenka, když přebírala od svého strýčka hospodářství u známé hájovny Na tý louce zelený.
"Nemám důvěru v tyhle diplomovaný sedláky," bylo jedno z životních mouder hajného Matěje Štětiny, jedné z hlavních postav operetky, kterou v sále božického kina Marta sehráli jevišovičtí ochotníci v sobotu 27.10.2012. Téměř zaplněný sál našeho kina byl velice příjemně překvapen kvalitním výkonem herců a stejně tak s úsměvem a notnou dávkou pochopení přijímal i drobné repliky a glosy, kterými herci i nápověda doplnily své vystoupení. Neměli to na malém pódiu vůbec jednoduché. Přebíhání mezi šatnou a jevištěm zvládali bravurně, někteří vcházeli i hlavními dveřmi a jak mi po představení potvrdila zástupkyně režisérského týmu: "Každé vystoupení je vlastně premiéra!" Neměli to účinkující vůbec jednoduché: umístit na malý prostor kulisy a ještě tam nechat prostor na průchody! Taky to měli u nás zrcadlově obrácené, neboť se na pódium dá vstupovat pouze zleva. I tak byli skvělí a připravili nám krásný dárek k nejvýznamnějšímu státnímu svátku naší země, ke vzniku republiky. Jak říkal pan nadlesní: "Ještě chviličku strpení, máme maličké technické problémy vzhledem k maličkému jevišťátku!" My jsme to strpení měli a výborně jsme se bavili. Venoušku, Venoušku, to se dělá nebo Já bych chtěl mít tvé foto, to jsou asi dvě nejznámější melodie, které v sobotu v božickém kině Marta zazněly a potěšily.
Dík za zorganizování patří současnému správci kina Ivanu Hudcovi ml. Jeho činnost na poli kulturním je v současných Božicích pozoruhodná a nezastupitelná a zaslouží si maximální podporu ze strany obce. I já mám rozjednanou jednu akci, kterou bychom chtěli někdy počátkem jara 2013 v kině realizovat. Budu sám rád, když to s Ivanovou pomocí a vstřícností vyjde, tak jako se zdařily všechny akce, které se v kině poslední dobou uskutečnily.
Velký obdiv a dík patří divadelním nadšencům z Jevišovic. Klobouk dolů, vaše představení mělo profesionální úroveň. A hodně nakažlivý účinek na návštěvníky. "Já bych šla hned hrát," s jiskrou v oku a chutí v hlase dodala jedna z božických divaček paní Alena. Určitě nebyla sama, kdo na totéž pomyslel. Nic nám nebrání. Jenom, kdo by to tady dal dohromady? Druhého pana Papouška nevidno, neslyšno...

                     Ladislav Nevrkla





Žádné komentáře:

Okomentovat