Co (u)dělají Božice pro památku českých legionářů

Parčík vedle současné ZUŠ by mohl být
památkou na české legionáře z Božic

Současné rusko-české nedorozumění ohledně péče o sochy a památníky oživilo otázku našeho vztahu k českým legionářům, kteří za naši svobodu bojovali na bojištích první světové války ve Francii, Rusku a Itálii. Zvláště ti, co bojovali v Rusku, to nemají lehké ani sto let po smrti.


Současné Rusko je totiž dědicem bývalé sovětské moci a české legionáře, kteří bojovali nejdříve proti rakousko-uherské a německé armádě na východní frontě a po jejím zhroucení proti nastupující bolševické moci, považuje za své nepřátele. Mluví o nich jako o "bílých Češích", kteří si žádné velké úcty nezasluhují. Však taky za bolševické vlády (1917 - 1991) se nikdy žádné velké úcty nedočkali, jejich památka upadala v zapomnění, jejich pomníčky mizely. Do roku 1991 zůstaly snad poslední dva udržované. Situace se za posledních necelých 30 let trošku zlepšila, ale ruská strany dělá stále nějaké obstrukce a obnovu a udržování památky českých legionářů, kterých v Rusku v letech 1917 - 1920 padlo na 4 000, moc nepodporuje.
Napadá mě však i náš domácí problém. Jak se k památce bojovníků za naši svobodu a vznik samostatného státu v roce 1918 stavíme my doma? Božice jsou nádhernou ukázkou toho, jak i tady máme ještě řadu dluhů a hodně prostoru k řešení.
Všichni víme, že čeští kolonisté, kteří v roce 1926 založili novou českou Kolonii u Dvora Hoja, byli v celé řadě případů čeští legionáři. My však i po sto letech nemáme ani zmapováno a zaznamenáno, kdo konkrétně tím legionářem byl. Doba tomu vlastně nikdy pořádně nepřála. Za dobu krátké existence první republiky (do října 1938) měli Kolonisté jiné, spíše existenční starosti, za období připojení Sudet k Říši to bylo ještě horší, neboť byla ohrožena samotná existence české Kolonie, krátké nadechnutí demokracie v letech 1945 - 1948 taky nebylo jednoduché a po komunistickém převratu v roce 1948 byla práva český kolonistů pošlapávána cíleně.
Oživení opět přišlo až po pádu komunismu, po roce 1989. Ani za 30 let se však památku českých legionářů na božické Kolonii nepodařilo oživit. Myslím si, že by poslední žijící pamětníci (Ing. Čurda, paní Horová, L. Jandásek, L. Látal) měli ještě zachytit mizející svět svého dětství a mládí a předat nám vše, co o českých legionářích vědí a co lze k jejich památce zachovat. Vedení obce Božice by pak mohlo k tomuto tématu využít nového parčíku u dnešní ZUŠ. Park by tak mohl nést jméno "Park legionářů" a slavnostně by mohl být otevřen letos k 28. říjnu 2019.

                     (lan)

K tématu píšu v Lidových novinách
v pátek 30.8.2019