Řada zajímavých staveb však stojí přímo v naší obci. Když někomu patří, záleží jenom a pouze na vlastníkovi, jak k ochraně památky přistoupí. Důkladnou opravou tak prošla tzv. Tulipánka (v soukromém vlastnictví), Jiráskův dům na Kolonii, bývalé Thavonovo (též sloužilo jako stará mateřská školka) touto opravou právě prochází a jak se proměňuje "Hostinec Kudlička Jan" to vidíme snad všichni.
Horší je to, když vlastník udělá "á" a nepokračuje "bé"! Nezářným příkladem je bývalá panská sýpka " na hlavní božické křižovatce. No a příkladem, který je taky tak někde "napůl" je "Kino Marta". Psal jsem tady nedávno, že je takovým centrem božické kultury. Samozřejmě, že v tom bylo i trochu nadsázky a přání, které je otcem myšlenky. Nejsme už léta v obci jednotni v názoru, co vlastně s touto budovou zamýšlíme. Za éry starostování Zdeňka Čurdy došlo k uzavření tehdejšího kina (poslední vedoucí Ing. J. Vařák) a pronájmu objektu. Ten bylo uvnitř hodně změněn a stala se z něj kavárna s barem a zpočátku i hospoda. Nějaký čásek to fungovalo, prostředí to nebylo špatné, sami jsme tam strávili část jednoho silvestra! Dokonce jsme tam konávali zasedání kulturní komise. V létě se dalo posedět venku, byly tam i akce pro děti. Objekt žil. Nejdříve došlo k vloupání do hospody, krádeži nějakého vybavení, postupně se množily stížnosti těch, co bydlí blízko na ruch a nepořádek atd atd. Vše skončilo a zdálo se, že to bude labutí píseň objektu. Nebyla.
Našel se mladý nadšenec Ivan Hudec ml. a vdechl budově nový život. Doslova na kolenou vybudoval "Kino Marta". Obec opravila střechu. Nadšení však nestačí. Prostory nejsou popravdě řečeno příliš využívané. Důvod je jasný: Kam se podíváme, tam by bylo potřeba něco opravit, dokončit, předělat. Nápady by byly, ale ani to nestačí. Budeme se muset rozhodnout, jak s touto budovou dál. Jeden vlivný božický občan mi řekl: Proč to opravovat? Je snad v Božicích víc důležitějších věcí, které je třeba opravit. Má možná pravdu, ten chlapec (kdysi jsem ho učil, proto si dovoluji ten familiérní tón), ale pak je opět na pořadu dne kardinální otázka: Co tedy s budovou kina? Současný stav je neudržitelný. A Ivan už má taky své náhradní plány.
Nechce se mi znovu vypočítávat, proč je tato budova pro naši obec zajímavá, ale aspoň telegraficky: Stojí v blízkosti turistické cesty, mohlo by tady být turistické zastavení, na dvorku před vchodem s režimem jako je v novém areálku u Trávníčkových, tj. plot a branka (škoda, že se tento areálek nevybudoval právě tady u kina, tady splňoval vše pro turistiku a mohl tu být i malý dětský koutek, který v této části Božic nepochybně chybí). Budova má zajímavý osud: byl zde hostinec, u něho vznikla první božická pošta, byla zde malá prodejna masny (tu bych rád po malých úpravách obnovil jako malé muzeum), byl zde Daňkův hostinec, kde se konaly po válce schůze božického zastupitelstva (i to by se mohlo obnovit, v sále kulturáku to taky není ono, byť je to lepší než v klubovně na hřišti), vznikala zde božická skupina Světlany (chodíval sem jeden z jejich důležitých členů Josef Kudlička a možná i další světlanáři, kteří bydleli blízko). V roce 1950 sem bylo přeneseno z Kolonky božické kino. Mělo svou solidní úroveň a pamětníci na ně vzpomínají v dobrém. Novodobou historii jsem už připomněl. Myslím, že to je tisíc a jeden důvodů, proč bychom se nad osudem této budovy měli zamyslet.
Impulsem k napsání tohoto zamyšlení však bylo tentokrát něco jiného. Vernisáží jsme včera zahajovali na chodbě děkanátu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně na Kotlářské výstavu fotografii areálu, kde momentálně pracuji a za nějž jako vedoucí nesu i nějakou zodpovědnost. Tento areál nacházející se ve Velkém Dvoře u Pohořelic byl původně loveckým zámečkem. Po roce 1918 sloužil načas charitativním účelům (něco jako kdysi břežanský zámek nebo po válce božický klášter), po roce 1945 a zvláště pak po roce 1948 došlo k jeho totální devastaci státním statkem. V roce 2001 jej už téměř jako ruinu koupila neziskovka z Brna Sdružení pěstounských rodin a nezměrným úsilím včetně sbírek, darů, zahraniční pomoci, pomoci kraje, ale především díky "evropským penězům" a penězům státního rozpočtu (celkem se dalo ze všeho dohromady necelých 25 miliónů Kč) jej opravila do současné podoby. Zámeček slouží jako sociální zařízení pro mladé dospělé (do 26 let) vyrůstající bez rodin. Letos počátkem června oslavíme 10 let existence. Máme naplněnou kapacitu (15 uživatelů služeb) a řadu podporovatelů z řad občanů, institucí (za všechny město Pohořelice), ale i dlouhodobých partnerů (za všechny Rotary Club Valtice-Břeclav a Soroptimist International Club Brno I.). Dovolím si tedy několika fotografiemi z vernisáže přiblížit, jak takový zchátralý objekt může díky jasné vizi a cílenému úsilí znovu ožít. Vítáni jste zde kdykoliv na prohlídku všichni.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat