Historie: Dozvuky války v Božicích 1

V regionálním týdeníku Znojemský týden (vydává Zbyšek Dřevojan) vychází již několik týdnů historický seriál věnovaný událostem 2. světové války a poválečným soudním procesům na Znojemsku. Mj. zde byl nedávno publikován i můj příspěvek věnovaný událostem v Grešlovém Mýtě 8. a 9.5.1945. Své příběhy z konce války mají však i Božice. A nejsou to jen nálezy leteckých bomb, jak tomu bylo např. vloni při budování základů novostavby rodinného domu nad průmyslovkou.
K některým příběhům se budu v několika pokračováních vracet i na těchto stránkách. K takovým prakticky již zapomenutým událostem patří např. příběh bývalého božického občana Leopolda Kellnera.
Rodina Kellnerova provozovala železářství, prodávali jízdní kola a od konce 30. let i látky a textil. Bydleli v domě č. 84, dnes č. 145 (Pajerovo). Samotný Leopold Kellner byl do roku 1945 jediným božickým elektrikářem.
11. června 1945 byl Leopold Kellner (narozený 22.10.1892 v Božicích)  zatčen a  uvězněn ve vazební věznici ve Znojmě. 28. listopadu 1945 byl Lidovým soudem ve Znojmě odsouzen k 22 letům vězení. Důvodem k jeho odsouzení měly být svědecké výpovědi, že byl v letech 1930 až 1931 vedoucím představitelem NSDAP v Božicích. Dále byl obviněn, že v Božicích zakládal ve 30. letech ilegální bojové skupiny.
Kellnerova manželka Marie byla i se čtyřmi nezaopatřenými dětmi ve věku 13, 11, 7 a 1,5 let 12.8.1945 v rámci odsunu vysídlena a usadila se nakonec v Altheimu v Bádensku. Existuje nedatovaný doklad o tom, že se paní Kellnerová obrátila na Kancelář prezidenta Československé republiky s žádostí o milost pro svého manžela a o jeho vystěhování za rodinou do Německa. V žádosti se uvádí, že svědectví, na jejichž základě byl Leopold Kellner odsouzen, jsou nepravdivá, že L. K. nebyl v letech 1930/1931 členem  žádné politické strany, ani neměl co do činění s jakoukoliv bojovou organizací či tajnou skupinou. Důkazem měly být čtyři svědecké výpovědi, které pod přísahou podali členové božické NSDAP. Uvádí se zde i to, že L. Kellner neúspěšně žádal o obnovu svého procesu u Krajského soudu ve Znojmě.
Svědecké výpovědi nešlo ovšem ověřit, neboť jmenovaní svědci byli v té době již z ČSR vysídleni, a tak byla jeho žádost o obnovu procesu zamítnuta. Jedním z argumentů, kterými L. Kellner chtěl podpořit svoji žádost, bylo tvrzení (doložené lékařským potvrzením), že jeho manželka v důsledků velkého pracovního zatížení vážně onemocněla a stala se práce neschopnou a tudíž měla velké problémy uživit svoji početnou rodinu s malými dětmi.
Podrobnosti k dalšímu vývoji jsem zatím nezjistil, skutečností však je, že 11.8.1953 udělil prezident Československé republiky (pravděpodobně Antonín Zápotocký) L. Kellnerovi milost, souhlas s vystěhováním však v té době nedostal. Víme však, že v letech 1953 - 1955 pracoval ve Státním statku Znojmo, na farmě Purkrábka v Suchohrdlech u Znojma.
29.6.1954 podal L. Kellner novou žádost o vystěhování ke své rodině do Německa a této žádosti bylo v roce 1955 vyhověno. Jaké byly další osudy L. Kellnera v Německu jsem však zatím též nezjistil. Možná někdy příště.

                        Ladislav Nevrkla