Jak se žije božické havraní kolonii?

Božický havran

Právě před týdnem podnikl svou "besední " misi po vlastech božických doktor Julius Klejdus z Branišovic. Nejdříve zavítal mezi obyvatele domova důchodců, poté besedoval s jednou třídou božické základní školy a svoje turné zakončil v 17 h besedou s občany v kině Marta.
Z besedy v domově důchodců mu v paměti utkvěla otázka jedné z návštěvnic, která při spuštění prezentace vykřikla: Co je to za ptáka? Byla to pisila čáponohá, kterou dr. Klejdus pozoroval na odkalovací nádrži za hrušovanským cukrovarem. Jedná se o velice vzácný, samozřejmě ohrožený druh, jehož 1-2 páry hnízdí nepravidelně v Česku ročně. podobně vzácná je sýkořice vousatá, krásný pěvec mokřadů. Bohužel v božických mokřadech zatím druh nespatřený.
Kromě dropa velkého však stěžejní otázky mířily na božickou havraní kolonii. Osobně si vzpomínám, že už brněnský spisovatel Jaromír Tomeček sledoval božické havrany a pravidelně sem zajížděl. Jednou o tom psal v příloze Rovnosti (počátkem 80. let). Jisté je, že havraní kolonie se do Božic přesunula už před desítkami let a jejím sídlem byly porosty v nivě Jevišovky, tam, kde byl později vytvořen lesopark a mokřad  Niva pod Božicemi. Každopádně je to dnes jediná činná, a proto sledovaná havraní kolonie v celém Česku!!!
Všichni víme, že havraní kolonie se po vykácení vzrostlých akátů v lesoparku v roce 2002 přesunula  do parčíku u domova důchodců. Tam pobývala až do roku 2010. Vloni a letos se totiž i tato populace rozděluje a část havranů (35 - 40 párů) se přesunula do lesíka u Velkého Karlova. Celá "naše" havraní populace přitom čítá 155 - 160 párů, což je bohužel míň, než bývavalo v 70. letech. Tito "naši" havrani zde však nepobývají po celý rok. Možná to ani nevíte, ale "naši" havrani zde zahnízdí, vyvedou mladé (proto jsou naši) a na podzim odlétají do teplejších a vlídnějších krajů, kde zimují. Jejich oblíbenou destinací je oblast Biskajského zálivu (atlantické pobřeží Francie a Španělska). Na jaře - koncem března -  se pak vracejí k nám, aby zde vystřídali "ruské vlaštovky", což jsou havrani, kteří k nám přilétají v polovině října (takže teď už je máme tady) od Lukašenka a Putina (tj. z Běloruska, Ruska, ale i Polska a Finska) za potravou. Severští havrani totiž doletí až tam, kde potravu najdou a po oteplení se zase vracejí na chladnější sever.
Dotazy směřovaly taky na vztahy havran x vrána a havran x kavka. Jak zdůraznil i dr. Klejdus: havran a vrána jsou dvě různé populace, které nelze směšovat. Navíc tady máme dvě vraní populace: "šedivku" neboli vránu šedou a vránu černou. Poslední dobou se však tyto dvě populace kříží, takže svým způsobem vzniká třetí "smíšená" skupina. Co podstatně odlišuje vrány od havranů, je způsob "pobytu". Vrány se nevyskytují v hnízdištích havranů ("nekamarádí" s nimi) a vrány nežijí v koloniích. Tím se liší od kavek. Kavka obecná se od 90. let dostává do blízkosti lidských obydlí a létá společně s havrany při jejich tazích. Jejich oblíbeným "sídelním" prostorem je v Božicích třeba střecha učitelské bytovky. Hnízdí v komínových či větracích šachtách a vzpomínám si jaké patálie způsobila kdysi taková kavka paní Procházkové či na pastelkách.
Od havranů, vran i kavek se pak odlišuje největší z těchto ptáků krkavec. Ten se však na Božicku téměř neobjevuje. Jeho lokalitou je v naší oblasti Hodonicko.

               Ladislav Nevrkla

Pisila čáponohá na plátně a dr. J. Klejdus v kině Marta