Nevím, jak moc to bývalo dříve běžné a v kolika okolních vesnicích fungovala jatka. V Božicích však existovala a věřím tomu, že měla i dobrý zvuk. Na myšlenku poohlédnout se za historií "klobásků a jitrnic" mě o víkendu přivedl jeden pamětník.
Zavzpomínal, že jako kluk, když chodil do Daňkova (předtím Smetanova) hostince, tak býval účastníkem klobásových hodů. To, když je řezník Smetana ještě teplé, donesl do onoho hostince. Znáte to, ve vzpomínkách je všechno chutnější, voňavější, kvalitnější, ale já mu to s klobáskami docela věřím.
Až do svého zatčení 15.5.1949 měl František Smetana ve správě božická jatka. Nacházela se v kopci u silnice od Jednoty k sýpce. Z části bývalých jatek je soukromá garáž, zbytek byl zbořen. Malá prodejnička masny se dodnes nachází v areálu budovy kina (v sousedství Horáčkových, před tím Zelníčkových), jenom okno a dveře jsou z ulice zazděné (zevnitř stále patrné).
Přivítám jakoukoliv vzpomínku na božická jatka, pana Smetanu a vůbec na božické zabíjačky. Za pár let už ani nebudeme vědět, co to domácí zabíjačka byla.
Fotografii z dob fungování jatek pana Smetany nemám, pouze jednu předválečnou, kterou jsem zde již před časem publikoval. Ale připomínek toho, co už není, není nikdy dost. Aspoň ten obrázek dostaneme do vizuální paměti.
Ladislav Nevrkla
pondělí 25. listopadu 2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
První obrázek je zřejmě opravdu z předválečné doby, ale ona tam stála ještě dlouho po válce (tedy ta jatka, ). Bylo to po pravé straně u cesty, před zatáčkou k sýpce (zcela nahoře nad sklepy, sklepy se některé "zachovaly", jestli se tomu tak ještě do nedávna, dalo říci). V kterém roce to však bylo zbouráno, to už opravdu dlouho nevím. (me)
OdpovědětVymazat