Po Mnichovské dohodě byly Božice připojeny k Říši a začleněny do župy Niederdonau (Dolní Podunají). Božice byly poprvé v historii spojeny (sloučeny) s Českými Křídlovicemi pod novým názvem Neuweidenbach, ale nebyly přečíslovány, neboť se používal rozlišovací dodatek Neuweidenbach-Ost (pro část Božice) a Neuweidenbach-West (pro České Křídlovice).
Řada objektů v obci sloužila jako tzv. lágry pro zajatce. Část Pavlíkovy sýpky na křižovatce byla upravena jako tzv. lágr pro zajatce a přechodně zde pobývali zajatí Poláci, Francouzi, Srbové a Belgičané. Na práci byli denně přidělováni sedlákům v obci a německému správci Hoja Dvora Fröhlichovi. Stálo by určitě za důkladnou policejní a archeologickou studii, aby se jednou pro vždy zjistilo, komu patří kosterní pozůstatky, které se pravidelně objevují v místech, kde dříve stávaly velké stodoly na tzv. Dubově zahradě. Ta byla pojmenovaná podle novoosídlence, pravého českého zlatokopa, Karla Duby, o němž první český kronikář Božic Josef Waas píše: "Hostinec U Dubů na č. 101 byl 1.4.1946 zrušen. Osídlenec Karel Duba se odstěhoval a měl snahu vzíti s sebou mnoho cenných věcí, v čemž mu zabránili četníci, kteří prohlédli vagón, kterým odjížděl ze stanice Božice." A podobných "zlatokopeckých" případů bylo v letech 1945 - 1946 víc .... Na místě stodol stojí dnes velký kládový lis na víno, a bývalý Dubův sklep je dnes známý opravovaný obecní sklep. Osobně si myslím, že kosterní pozůstatky, které se podle pamětníků nacházejí nejspíš v bývalé jámě na vápno, jež byla vyhloubena uvnitř největší z bývalých stodol, musí mít svou historii. Buď tam mohou být kosterní pozůstatky některých vězňů ze sýpky, nebo sem ke konci války mohly být svezeny a pohřbeny civilní či i vojenské válečné oběti z okolí. Víme přece, jak těžké boje se odehrávaly u Vlasatic, Troskotovic a Litobratřic, kolik tam bylo válkou zničených domů a kolik tam bylo lidských obětí. Bez seriozního bádání jsou to však všechno jenom spekulace.
Zvláštní určení měla i malá budova pro pěvecký sbor (stávala ještě cca před 15 lety) nad domem Černých na rozhraní Božic a Křídlovic. Zde prodělávaly tzv. karanténu zajaté ukrajinské dívky, které byly po této "proceduře" rovněž přidělovány do božických a křídlovických rodin na práci. A podobné určení pro 20 ukrajinských zajatkyň měla i budova někdejší cihelny, pozdější sídlo Lesní správy. Dívky odtud chodily do vsi na zemědělské práce. Někdy počátkem dubna, když se fronta již blížila, měly být Ukrajinky z Božic odsunuty. Válečná situace však již byla nepřehledná a úřady nevěděly, jak tuto operaci provést. Když se to dozvěděli kolonisté, rozhodli se, že si každý jednu až dvě Ukrajinky vezme k sobě domů a po přechodu fronty se dívky budou moci snáze vrátit domů na Ukrajinu. A tak se taky stalo. Je ironií osudu, že na Ukrajině nepanuje klid ani dnes. Bylo by určitě zajímavé zjistit, jestli o této životní anabázi děvčat z Ukrajiny v Božicích vědí jejich potomci. Po zkušenostech, které v poslední době mám (hlavně díky těmto stránkám), vím, že potomci (vesměs vnuci) po svých kořenech a po svých předcích usilovně pátrají. Taky se k tomuto tématu někdy vrátím.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat