K věci: Normalizace naruby!

V naší republice, kvetoucí to zahradě, si doopravdy člověk připadá občas někdy často jako ve Švejkovi. "Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku!" pravil tento dobrák, když se zase dostal do konfliktu s erárem.
Příkladem hodným tohoto švejkování je naše současné školství. Nepamatuji polistopadového ministra školství, který by se tomuto rezortu líbil. Ještě v dobách, kdy jsem se v této oblasti pohyboval, jsem se ptal, kde je chyba? Zpočátku to bylo o systémových změnách (tam se nezavděčil ani Adam, ani Piťha, ani Vopěnka, všechno vážení profesoři), později se dlouho mluvilo o platech (vypuklo to za Ivana Pilipa a táhlo se to až do loňska). Nedávno byly "hitem" maturity, nyní je "na parketě" financování škol a do toho vpadla taková nicotnost jako jsou přestávky. Kdo z nás je neměl rád? Myslím teď hlavně na dobu, kdy jsme i my všichni dospěláci, byli dětmi školou povinné. No, všichni beze zbytku jsme je měli rádi! A když nám na gymplu tzv. odpadla hodina (zádrhel v suplování) naučili jsme se během volných hodin někteří hrát i základy mariáše. A vlastně se sám sebe ptám: Bylo to špatně? Jasně, přestávka musí bejt, i kdyby svačina nebyla! Vždyť, co všechno se dá během přestávky stihnout?! To, že chtěli někteří ředitelé vrátit možnost, aby aspoň jedna přestávka mohla být pětiminutová, to byl vlastně jenom návrat ke starým pořádkům! Jen si vzpomeňte, i v Božicích jsme mívali jednu přestávku pětiminutovou, aby dojíždějící Čejkovjáci stíhali autobus. Stejně tak tomu byl, když jsem působil v Břežanech. Možnost pětiminutové přestávky zmizela až změnou vyhlášky před pár lety! Humbuk, který se kolem přestávek strhl je naprosto nečekaný a hlavně zbytečný. Dokonce bych řekl, že je to dobrá záminka, jak ve školství udržovat permanentní napětí! Ve školství však jsou na pořadu dne daleko závažnější otázky, o nichž se ale zatím tak moc nemluví.
Tak třeba zavedení šestiletého funkčního období ředitelů škol a posílení pravomocí školské rady. Ta může - nově - navrhovat i odvolání ředitele a iniciovat vypsání konkursu. Ve školské radě sedí i zástupce obce (zřizovatele) a ten přebírá velkou zodpovědnost za fungování škol v obci. Už se není na koho vymlouvat. Stejně tak rada obce. Fungující spolupráce starosta (zřizovatel) - ředitel (šéf příspěvkové organizace) je naprostou samozřejmostí a nezbytností. Určitě jsou si toho všichni zainteresovaní vědomí a do této oblasti směřují jejich nejbližší kroky. Starosta by neměl zasahovat do vzdělávacích plánů (byť znám obce, kde se to i dělo), ale školská rada má své kompetence i v tomto směru a měla by je jasně využívat. Starosta tak bude - prostřednictvím "svého člověka" ve školské radě - vědět prakticky všechno důležité, co se ve školách a školských zařízeních (školkách, školních jídelnách) obcí zřizovaných děje.
Ještě závažnější pak je nově nastolovaná otázka financování škol na tzv. "naplněnost" tříd. Není přece žádným tajemstvím, že v obcích bývalého soudního okresu Jaroslavice (což je o kapku víc obcí, než ty, co tvoří současné Hrušovansko) je úplných základních škol (tj. s 1. i 2. stupněm) víc než je zdrávo. Nemyslím teď jenom na finance - ale o ty jde stejně v první řadě. Dobrovolně se druhých stupňů nechce vzdát nikdo, ať už se jmenuje Hevlín, Břežany nebo Jaroslavice. Tak to stát zkouší "oklikou". Obce dobře vytušily, že je to stejně první (velmi důležitý) krok k postupné integraci obcí do větších celků - oblíbených "vesniček střediskových". To, co v sousedním Rakousku funguje už od roku 1965, jsme se pokoušeli tak nějak divně aplikovat v době tzv. normalizace i v bývalém Československu. Tak nejdříve z obce zmizela základní škola (bylo to malotřídka) třeba v Čejkovicích či Mackovicích, i v mé rodné obci Prokopov (tuším v roce 1974), zmizelo tam i samostatné JZD (nejdříve dobrovolně povinně spojené se dvěma malými družstvíčky z okolí, poté s JZD Vlast Hostim a brzy na to bylo všechno toto včleněno do JZD Blížkovice. K tomuto družstvo byla připojena i Vranovská Ves, která byla do té doby ve Státním statku Znojmo, no a místo ní bylo do jiného státního statku zvaného Oseva Prosiměřice stejně dobrovolně povinně "nadvakrát" včleněno JZD Božice). To jsou mi věci, paní Millerová! Vše završily ony zmiňované střediskové obce - společný národní výbor pro určené obce. Ne, kdo chce kam, pomozme mu tam, ale kam chceme my, tak tam se půjde! Už jsme to tady v minulosti několikrát nakousli: užší integrace obcí nad námi visí ve vzduchu, jak Damoklův meč! Ubráníme se jí, nebo se jí dobrovolně povinně podřídíme? Toť otázka a problematika dne, o níž se nikomu taky nechce mluvit! Proto to davové šílenství kvůli pětiminutovým přestávkám! Ach jo...

                                                                                            Ladislav Nevrkla