MŠ - orlovna - sokolovna - průmyslovka |
Jedním z bílých míst publikace byla historie božické organizace katolického tělovýchovného spolku Čs. Orla. Kratičkou zmínku tam najdete na straně 109 i s dovětkem "Bližší údaje o jeho činnosti však nejsou známy." Tak toto tvrzení dnešním dnem již neplatí, jelikož se mi podařilo postupně shromáždit alespoň základní informace o bohaté činnosti božického Orla a ty si můžete v následujícím textu přečíst.
Pouze bych v úvodu do problematiky připomněl, že v Božicích existovala od roku 1937 tělovýchovná organizace Sokol. Jejím centrem byl Jiráskův dům na Kolonii a starostou se stal Eduard Pavlík. Činnost Sokola byla na podzim roku 1938 zakázána a obnovena byla 4.11.1945. Starostou se stal Josef Koštel. V roce 1947 byl Sokol založen rovněž v Českých Křídlovicích. Starostou byl Karel Papoušek.
A nyní tedy k historii orelské jednoty v Českých Křídlovicích. Orel zde byl založen několika příznivci z Č. Křídlovic a Božic pravděpodobně počátkem roku 1946 (přesné datum zatím neznám) a hned od počátku se slibně rozvíjel. Starostou byl zvolen P. Jan Nevrkla, pokladníkem František Vlk a sekretářem Josef Neděla. Jako orlovna sloužil dům, jenž patřil sestrám boromejkám a který se nacházel na začátku ulice ke hřbitovu (pozdější průmyslovka, dnešní vietnamský textil). Sestry jej poskytly Orlům jako orlovnu a současně zde fungovala i první křídlovická mateřská škola (první učitelkou zde byla Julie Trojanová, provdaná Slámová).
Členové a členky Orla se zde scházeli ke cvičení a pilně cvičili a sportovali, aby se mohli poměřit i s jinými jednotami. Místní jednota dostávala z ústředí každým rokem nějaké peníze, za které se nakupovalo cvičební a sportovní náčiní. Orlovna byla mimo jiné vybavena novými bradly. Veřejného vystoupení ve cvičení se křídlovická jednota Orla zúčastnila v Břežanech. Cvičenci se tam dopravili na vozech s potahy.
Členové Orla v orlovně nacvičovali také divadla. Do roku 1948 však stihli sehrát pouze jednu hru, a to v klášteře. Druhou, kterou měli nacvičenou, už v důsledku komunistického puče v únoru 1948 nehráli.
Definitivní konec našeho Orla je spojen právě s datem 25.2.1948. Ze vzpomínek Františka Vlka víme, že zrovna 25.2.1948 byl s manželkou nakupovat ve Znojmě nějaké drobnější sportovní náčiní, jako míče, oštěp, disk a další. Tady se dozvěděli, že se komunisté v Československu se zbraněmi v ruce chopili moci, a tak už nic nekupovali a vrátili se do Křídlovic. Doma se dozvěděli, že Orel bude zrušený a všechno připadne Sokolu (spojené tělovýchově). A tak pan Vlk zašel za panem farářem Nevrklou, starostou místní jednoty Orla, a celou noc psali novou účetní knihu, aby nakonec odevzdali - jak oni říkali - "Jidášských třicet stříbrných", tedy třicet korun. Skutečné peníze, které měl Orel k dispozici (něco málo přes deset tisíc korun), použili na zakoupení nových oken do kostela! Svou statečnost a odvahu prokázali ještě při jedné události, ale o té až zase někdy příště. Třeba v roce 2013.
Konec Orla se ukázal skutečně neodvratný. Veškerý majetek připadl Sokolu, který svým názvem zaštítil sjednocenou tělovýchovu. Božický Sokol se také v průběhu roku 1948 přestěhoval z Jiráskova domu do bývalé orlovny a součástí jeho majetku se stalo i orelské nářadí a náčiní včetně nových bradel. Sokolům to však stejně nebylo nic platné a v roce 1952 zrušil komunistický režim i Sokol. Stal se součástí tzv. tělovýchovných jednot a formálně (aby se nepoukazovalo na to, že byl fakticky zrušen) mohl v názvech těchto jednot zůstat. Od té doby tak máme TJ Sokol Božice. Po listopadu 1989 se mohly bývalé jednoty znovu osamostatnit či obnovit. V Božicích k tomu bohužel nedošlo a teď s tím máme velké problémy. Nějaký aktivní funkcionář na OFS ve Znojmě totiž při registraci na tehdejším ČMFS (dnešní FAČR) nahlásil pouze Sokol Božice, což u nás vlastně není! U nás máme pořád "sjednocenou" TJ Sokol. Že s tím teď budeme mít plno administrativní práce, na to vemte jed! Jako kdyby božičtí sportovci, zvláště fotbalisté, neměli jiné starosti. To je tak, když se do sportu pletla a plete politika. Bohužel od února 1948 jsme se z toho marasmu ještě pořád definitivně nevymanili. A to nejen ve sportu.
Ladislav Nevrkla
Orlovna v roce 2012 |
Moje bývalá školka a potom jsme tam chodili cvičit s učitelkou Kotlanovou. To už není pravda. Zůstaly však jenom krásné a nezapomenutelné vzpomínky. (me)
OdpovědětVymazatKdyby tak byla nějaká fotka z té tělocvičny.
Vymazat