Autorkou příběhu je Ing. Jarmila Hudcová, která též naše pajasany do soutěže přihlásila. Chcete znát tento příběh? Tak se posaďte a čtěte:
A příběh stromů? Mohlo to být třeba nějak takto:
„Pa“ „A sejdeme se zase?“ „Jasan.“ „Tak jo. Zase zítra. Měj se hezky.“ Takto patrně končívaly rozhovory malé Hermínky a Jeníčka. Bylo jim asi 6 let. Scházeli se spolu snad každý den nad vesnicí u lesíka. Stavěli domečky, honili se, skotačili. Když bylo Hermínce asi 10 let, našla doma ve svých „pokladech“ nějaká semínka, která dostala od svého strýce, který hodně cestoval. Holčička si vzpomněla, že když jí ty semínka dával, řekl jí, že jsou až z Číny. A tak je nyní Hermínka vzala s sebou na schůzku s Jeníčkem. Ale při svých hrátkách v lesíku nad vesnicí je tehdy děti ztratily. Asi za dva roky, když bylo dětem 12 let a stále se scházely u lesíka, všimly si tří zvláštních malých stromečků. V parných a suchých dnech nosívaly na schůzku kyblíček s vodou a tyto stromečky zalévaly. A těšily se z toho, jak rostou. Když bylo Hermínce a Jeníčkovi asi 17 let, jeden stromeček začal usychat. Ale ty dva tu rostou dodnes.
Časem byl lesík vykácen a v těch místech vyrostla velká budova. Ale ty dva velké a zvláštní stromy nebyly naštěstí vykáceny spolu s akátovým lesem. Ano, tato budova je božický kulturní dům a před ním stále ještě rostou dva krásné stromy. Pajasany.
Jarmila Hudcová
P.S. Zatím se naše pajasany pohybují na chvostu pomyslné tabulky, takže Božičáci, máte to ve svých počítačových klávesách!
Ladislav Nevrkla
Tak jo, když už máme v soutěži "Strom znojemska" naše božické pajasany, tak já jim taky přidám jeden hlas, ať se posunem kousek výš. Jana
OdpovědětVymazat