Z historie božického včelařství

Do různých oborů lidské činnosti jsme na těchto stránkách již zabrousili, ale včelařství tady ještě nebylo. A přitom mezi námi ještě žijí ti, kteří pokládali základy novodobého božického včelařství - za všechny uvedu aspoň pana Kučeru a pana Beneše - a pamětníci si určitě vzpomenou na řadu dalších. Mně třeba v uších zní vzpomínka, kterou mi kdysi řekl další z význačných křídlovických včelařů pan Radek Škrabal. "Když jsem viděl ty kvetoucí akáty, tak jsem si řekl, tady chci bydlet!" A bydlel a včelařil, dokud mu síly stačily.
Před cca 15 lety jsem v Božických novinách (a taky v Rovnosti) psal o tragédii, která se stala pana Janu Kučerovi, když mu někdo zapálil jeho pojízdný včelín kousek od panelky, která vede k nádrži. Nepravidelně si kupuji med od pana Beneše a vím, že i jeho syn Pavel mu s touto činností pomáhá. Znám jako včelaře Ing. Jaromíra Leissera, pamatuji se na včelaření Svatopluka Kudlíka atd atd. Slyšel jsem, že se včelaření začal intenzivně věnovat Jirka Škrabal ml. Vzpomínám si na pana Masaříka, který se znal s jedním včelařem z mé rodné vísky, a vždycky se ptal, jak se mu daří. Kdysi  mě svůj "včelařský ráj" ukazoval pan Josef Waas, jeden z nezapomenutelných božických včelařů. Když jsem se ptal pamětníků, tak mi přidali ještě dvě významná včelařská jména - Josef Neděla a Jan Pernica. Rád bych o nich taky něco napsal, ale zatím nemám dostatek podkladů. Třeba mi někdo pomůže.
Dnes tady budu publikovat vzpomínku pana Františka Vlka. Tak se pěkně posaďte a čtěte: "Z Vlčnova
pocházeli také Pavelčíkovi z Kolonky, kam jsme často docházeli zejména pro med, poněvadž pan Pavelčík byl včelařem. Když jsem chodil v Božicích do školy, kde bylo na školní zahradě několik úlů, o něž pečoval starší člověk, na jehož jméno si už nemůžu vzpomenout. A tento člověk vedl včelařský kroužek, do nějž jsem se přihlásil a také jej pravidelně navštěvoval. Scházeli jsme se v domě, který byl vpravo v ulici ke škole, v ulici, v níž bydleli Oslzlých. Dům byl myslím prázdný a zde jsme měli jakousi dílnu, v níž jsme vyráběli vše potřebné pro chov včel. Ve svých deseti letech jsem
pod jeho vedením dokázal ušít slaměný úl, vybavit jej vším potřebným včetně rámečků s vypletením drátků a natavení voskových mezistěn. Hotový úl pak posloužil pro další včelstvo na školní zahradě. 
Než jsem začal včelařit, velmi jsem trpěl při bodnutí, byť jen jediné včely, nezáleželo na tom, do které části jsem dostal žihadlo, ať to bylo třeba do prstu na noze či do chodidla, natekly mě víčka očí tak, že jsem několik dnů skoro vůbec neviděl. Jakmile jsem začal se včelami pracovat a dostal i více žihadel, přestal jsem otékat a od té doby mám pokoj."
K tomu bych dodal: Maminka pana Vlka pocházela též z Vlčnova a jak mi napsal i pan Vlk, tak z Vlčnova pochází např. taky otec pana starosty Karel Hala st. Samozřejmě, že mi to nedalo, abych nezkusil pátrat, kdo mohl být oním zapáleným včelařem. Myslíme si, že tím starším včelařem, který v polovině 50.let vedl též školní včelařský kroužek, byl pan Josef Waas. Budu vděčný komukoliv z vás, kdo mé chabé včelařské znalosti doplní nebo opraví.

                                       Ladislav Nevrkla