Sníh ani mráz nás zatím nezaskočily (akt.)

Tak to vypadalo 17.1. v 11.30 h

Ještě v neděli taková ospalá zima, v pondělí už jsme nevěděli kudy kam. Tak si s námi, řekl bych že tradičně, pohrála letošní zima. Prakticky nepřetržitě od roku 2004 to v lednu vypadá tak jako letos. Někdy ten zvrat přichází už na Tři krále, jindy - jako třeba letos - o týden později.
Nezapomenutelná pro mě zůstává jeden únorový týden v druhé polovině 80.let. Ten rok už z paměti nevymáčknu, ale muselo to být nejpozději v roce 1988. Bylo to někdy koncem února, odjeli jsme s kolegou Slávou Peřinkou na lyžařský výcvikový kurz s žáky božické školy. Pamatuji se, jak jsme šli s batohy na zádech a lyžemi na rameni kolem Donáta na nádraží. Všude už se zelenala skoro jarní travička. Zima ten rok nebyla žádná, a tak jsem nechal svou tehdejší "stovku" zaparkovanou venku a v chladiči jsem měl vodu nebo jenom slabou zimní směs. To už nevím. S mrazy jsem už prakticky nepočítal. Byly jsme na horách snad den dva, když jsme ve večerních zprávách zaslechli něco o příchodu sibiřské zimy s více než dvacetistupňovými mrazy! Upaloval jsem za správcem horské chaty k telefonu, mobily tenkrát ještě nebyly! Volal jsem domů, ať manželka poprosí souseda, aby z chladiče našeho auta vypustil vodu. Zjistil jsem, že u nás v Božicích už byl mrazík noc předtím. Dokud jsem se "stovkou" jezdil, vždycky jsem si na to vzpomněl, když jsem otevřel motor a podíval se na vypouklou "bezpečnostní" zátku (zeslabené kolečko) na bloku motoru. To byla památka na ten slabší mrazík. Ten silný - tuším kolem -22°C - druhého dne by zátku určitě vyrazil a já jsem mohl zamířit do servisu k panu Rezkovi. Díky Mirkovi Sedláčkovi jsem byl těchto starostí ušetřen.
No a teď zpátky do reality dnešních dnů. Všechny komunikace jsou shrnuté, udržované, aspoň pokud vím. Dokonce i různé boční ulice a uličky, kam vjede John Deer. Od středy má zase padat, snad to opět zvládneme. Jenom musíme být opatrní při jízdě i při chůzi. Pod sněhem - i tím shrnutým - jsou místy zledovatělé kalužinky a takový nečekaný neplánovaný skluz by se nám mohl šeredně vymstít. Takže tentokrát apeluji skoro víc na chodce. A taky na nás na všechny, abychom chodníky kolem našich domu udržovali schůdné. Pomůžeme tím nejen obci, ale především sami sobě. Je to přece taková naše nepsaná povinná dobrá vůle.
                   Ladislav Nevrkla