Božický kroj (akt. 18.1.)

Téměř více než 20 let se v Božicích čas od času diskutuje na téma Božický kroj. Je, není? Byl, nebyl? Jaký je ten pravý?
Žijeme v oblasti, o níž se dá říct, že v celém svém dějinném vývoji byla národnostně smíšená. Když obec vznikala, dá se z názvu soudit, že převažovalo obyvatelstvo slovanské. Jestli to byli Češi nebo Moravané, to nechci soudit. Po třicetileté válce se Božice staly "Pusticemi". Málem je postihl osud zaniklých Petrovic, Křížkovic, Raklinic (též zvaných Rochovice) nebo Rohoteře (jejím pozůstatkem je starý mackovický hřbitov). Ke zbytkům českých sedláků přicházeli noví osídlenci. Odkud? Asi ani pořádně nevíme. Každopádně mluvili víc německy než česky. Vždy mezi nimi byl nějaký židovský obchodník mluvící německy. Taky dost typické pro tuto oblast jižní Moravy.
Po roce 1945 byly oblasti s dřívějším převažujícím německým obyvatelstvem osídleny obyvatelstvem českým. Na jižní Moravu přicházeli noví osídlenci převážně z jiných částí Moravy, často z jiných částí samotné jižní Moravy. Přinášeli si s sebou i své zvyky. V novém prostředí to však bylo složitější. Bylo potřeba se sžít a vytvořit novou společnou místní kulturu, vytvořit nové tradice. Dopadlo to tak, že v období husákovské normalizace již vzaly všechny tradice za své. Prostě zmizely. Ty, které byly spojeny s nějakou duchovní myšlenkou, byly i dost tvrdě postihovány, ty nařízené shora se jednoduše neujaly. Pamětníci si třeba vzpomenou, že místo "pálení čarodějnic" se měly "pálit mírové ohně" a že třeba postavit si jen tak prvomájovou májku někde v bývalé pískovně a tam posedět v noci z 30.4. na 1.5. u ohníčku bez svolení MNV byl skoro trestný čin!
A přece zůstali i v naší obci lidé, kteří zůstali sví, snášeli těžkosti a komplikace, které jim život stavěl do cesty, a aspoň v něčem dávali najevo svou životní filozofii, svůj životní názor, postoj a styl. Takovým příkladem může být i nošení krojů. Nejsem pamětníkem dob, kdy se božičtí občané v krojích objevovali ve větším počtu. Pamatuji si vlastně pouze jedinou paní, která kroj považovala za svůj běžný denní oděv. Dokud mohla a vyšla na zahrádku, popovídali jsme si, byla hovorná a často vzpomínala na vše ze svého života. Nebyla zatrpklá, brala život takový, jaký byl. Ten kroj mě ale vždycky fascinoval. Pocházím z oblasti, kde se kroje nenosili (kromě esenbáků, vojáků a hasičů) a tak mi dokonce zpočátku přišlo zvláštní, že se dá v kroji chodit každý den.
Důležité na konec: Ten kroj se podařilo, díky pochopení a vstřícnosti rodiny, zachránit. Existuje a je vystaven. Vidíte ho na fotografii. Kdo ví, komu kroj patřil, kdo v něm chodil, z jaké národopisné oblasti pochází, ať napíše. Já příště napíšu víc o tom, kde se kroj momentálně nachází, a jaký by měl být jeho příští osud.

                                              Ladislav Nevrkla

Foto hodů na Kolonii. Mirek

Poznámka: Obdržel jsem foto, které zde vidíte. Před lety jsem slyšel, že to snad byly dožínky, snad v roce 1947 (?), možná se tam ještě někdo žijící pozná, nebo pozná někoho známého nebo z rodiny. Není to podstatné, důležité je, že to asi byl první skutečný poválečný božický kroj.

Ke kroji, který jsem dal jako titulní, mě dnes zastavila jedna paní (říkala, já radši mluvím než píšu) a dodala, že si myslí, že ten kroj umístěny dnes v našem domově důchodců, patřil paní Kašíkové z Křídlovic.

Nechávám tento příspěvek ještě otevřený, protože se možná ještě něco zajímavého a důležitého o "božických krojích" dozvíme. Přispěvateli Mirkovi děkuji za fotografii.
                                                     (lan)