Pro Božice: Bavorské postřehy - inspirace pro Božice

Vjezd do Armstorfu

Vyjet občas za hranice naší země určitě nezaškodí. Říká se, že Bavoři mají hodně společného s Čechy) a že se prakticky liší pouze řečí. Ale i zde pozoruji v posledním období výrazný posun směrem k dorozumění se bez tlumočníka i bez gestikulace rukama nohama.
Co však Bavorsko (byl jsem tam s výjimkou Pasova poprvé), je vysoká životní úroveň. Dokonce je to patrné na první pohled i ve srovnání s Rakouskem. V rámci pracovního projektu jsme pobývali ve školícím středisku ve františkánském klášteře v obci Armstorf, jejíž velikost a počet obyvatel bych tak odhadl na Lechovice nebo i menší. Nemají ani svůj obecní úřad a společně s pěti dalšími obcemi patří pod městečko Svatý Wolfgang. Myslím si, že i to jeden z důvodů německé a rakouské prosperity. Mají na počet sídel třetinu obecních a městských úřadů a šetří státní peníze. Jenže vykládejte to těm, kteří by se třeba s námi měli spojit v rámci Nivy!?
Lektoři našich kurzů byli vesměs z oblasti Bavorska, které se říká Franky (je to chráněné území severozápadně od Norimberka), a to se od zbytku Bavorska liší tím, že obyvatelé jsou převážně protestanti, kdežto zbytek Bavorska je katolický. Nepsal bych o obyvatelích tolik, kdyby jedna z lektorek (cca padesátiletá sociální pracovnice) nemluvila trošku víc česky. Naučila se prý sama, protože se jí naše řeč líbí. Říkala: Učím se mluvit, ale česky zatím nerozumím! Popisovala nám, jak se na přelomu 70. a 80. let seznámila se svým východoněmeckým manželem a jak se museli scházet u České Lípy, jinak to tenkrát nešlo. Po 4 letech známosti se v roce 1983 vzali a žili v Německu západním. Za povšimnutí stojí i předsedkyně jednoho německého sdružení v oblasti náhradní rodinné péče. Zmínila se, že dědeček a babička z jedné strany pocházeli z Československa a do Bavorska se dostali při poválečném odsunu. Říkala, že ani neví, odkud pocházeli, že se o tom u nich doma nemluvilo a že ani ji to nezajímá a nepátrala po jejich kořenech.
Ze všeho, co mě zaujalo, připomenu tři věci. Božičtí kluci by "chrochtali" blahem, kdyby se mohli projet po skejtové dráze. Je vybudovaná jen tak, kousek od fotbalového hřiště a vše je v přírodní scenérii za vsí. Nic není obehnaného pletivem, ostnatým drátem, bránami či betonovými zdmi! Vše je volně přístupné a je tam vidět z mnoha domů.
Cyklostezka. Obyčejná a přitom nádherná. Na ní je po trase vybudováno několik zastavení (jakýsi druh moderní křížové cesty bez náboženských symbolů). Ta u Armsdorfu má zastavení na druhé straně obce než je hřiště, už v polích. Podívejte se na foto. K tomu není třeba nic dodávat.
Autobusové čekárny jsou ve všech obcích "Nivy" (pardon u nás to asi zatím není možné, u nás máme i v naší obci každou čekárnu podle hesla "každý pes, jiná ves"), tedy obcí s úřadem v St. Wolfgangu stejné. Starou čekárnu, která mi svou výzdobou připomněla ty naše, nechali stát, je součástí domu.
Kromě kláštera, menšího kostela, jsme ještě měli v sousedství hotel s restaurací. Provoz po hlavní komunikaci byl docela velký, asi jako když se jezdí přes Lechovice, a tak se asi uživí. Viděli jsme i nějaké firmy (jedna se zrovna nějak rozšiřovala), obchody (nově otevřený obchod s potřebami pro pejsky a kočičky), opravnu vozidel. Škola v obci nebyla. Dítka školou povinná přijela na kolech nebo koloběžkách, zaparkovali u parkoviště před klášterem a šli na autobus. Funguje tam integrovaná doprava jako u nás.
A doopravdy jsme se tam cítili jako doma, taky už všechno kvetlo a hodně to připomínalo jihomoravskou krajinu. Jenom byl všude pořádek. Obaly a jiné odpadky jsme prakticky při procházce vesnicí neviděli. I to můžeme tiše závidět.

Ladislav Nevrkla