Chvíli se čekalo na aspoň mírný vánek - a podařilo se! Řada dráčků se vznesla k obloze, nejvýš Peťovi. Soutěž ve sbírání součástí dračího ocasu prověřila rychlost a hbitost a závěrečný hon na dvouhlavou saň (cituji: Pojď, já tě vyfotím u té labutě!), skončil úspěšně a bez úrazu. Zato se sladkou odměnou. Zimní čas je takový, že se najednou smrkne, ani nevíte jak! A tak se dětské ševelení rozcházejících se účastníků neslo už v šeru listopadového podvečera. A všichni se už těší, co vymyslí Lucka na příště.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat