pátek 7. října 2016

Jak jsem dal řeč s Janem Rejžkem. "Jak tohle vůbec můžete otisknout!"

Jan Rejžek uprostřed
Obávaný hudební kritik a publicista Jan Rejžek je ve skutečnosti pohotový a vtipný společník, s nímž se můžete bavit o všem. Nesedí mi sice, že je celoživotní fanoušek Slávie Praha, ale to je snad jediná vada na kráse. Před dvěma lety obnovil svůj klubový poslechový pořad Kaleidoskop, s nímž podle zájmu pořadatelů objíždí republiku.


Byl jsem na něm před rokem ve Znojmě Na věčnosti a ve čtvrtek 6.10.2016 jsem si to zopakoval v Městské knihovně v Moravských Budějovicích. Litoval jsem jediné věci, a to, že k dispozici byl pouze jediný prodejní výtisk tlusté publikace jeho hudebních kritik, glos a posledních slov z časopisů Melodie, Gramorevue a polistopadových deníků (třeba Svobodného slova nebo Českého deníku) z let 1974 - 1994, který nakladatelství Galén vydalo pod názvem Jak tohle vůbec můžete otisknout! Prakticky všechno znám a četl jsem v době vzniku (snad jen materiály ze Svobodného slova neznám). Vzpomněl jsem si, jak mi hodná paní prodavačka v trafice "U Ivana" ve Znojmě schovávala každý měsíc "pod pultíkem" čerstvý výtisk měsíčníku Melodie (v letech 1972 - 1976) nebo na zrušený televizní pořad Katovna, kde Jan Rejžek společně s podobně naladěným Vladimírem Justem tepali nešvary naší doby, zvláště pak v umělecké oblasti.
Rejžek to měl a má vždycky těžké, protože nic neskrývá a mluví tak, jak mu zobák narostl. V moravskobudějovické knihovně nás včera požádal, ať se ho neptáme na takové obskurní postavy jako je Jan Veleba nebo Jiří Ovčáček, neboť by hrozilo, že bychom ho museli odvézt na JIP!
Kromě ukázek netradiční hudby zařazuje pravidelně do programu i rarity, a to v rubrice "Zámek hrůzy". Tentokrát to byla česká písnička z roku 1964, kterou zpívali už pozapomenutí zpěváci Karel Hála a Erika Štaubertová. A fakt stála za to.
Taky vždycky pustí žhavé novinky, které třeba teprve v těchto dnech vstupují na hudební trh a které se jen obtížně dostávají do běžného vysílání našich rádií. Hodně mě zaujala písnička české skupiny Jananas. Pokusím se ji někde najít a třeba se s ní potkáme na fotbale.
V závěru dvouhodinového programu došlo i na jeho odpovědi na naše písemné dotazy (psali jsme je během krátké přestávky).  Vtipně okomentoval (dokonce jako první čtvrteční odpověď) mou retrovzpomínku na dva dávné rozhlasové pořady Junior a Větrník a mou druhou otázku si nechal až úplně nakonec a svou odpověď využil k rozlučce s pěkným večerem. Jo, na co, že jsem se zeptal? "Byl jste ve středu 5.10.2016 v podvečer a večer v Praze?" Jeho odpověď začala slovy "Samozřejmě, že byl ....." Jak by taky ne, když se v listopadových dnech roku 1989 pohyboval v okruhu Václava Havla.

P.S. Nevím, kolik vystoupení Jana Rejžka stojí a nevím, kolik lidí by na něho přišlo v Božicích. Každopádně stojí za to ho vidět, slyšet a hodit s ním řeč.
                       (lan)


Žádné komentáře:

Okomentovat