Sameťáček se má k světu

Dva božické Stromy svobody - ten starší
vzadu z roku 1926 na památku vzniku
samostatného státu v roce 1918, ten druhý
z roku 2019 na památku 30 let svobody

V těsném sousedství socialistické lípy a v přijatelné vzdálenosti od prvorepublikové Lípy svobody vysazené v roce 1926 u České státní menšinové školy (ano v nové republice byly české školy v oblastech s převažujícím německy mluvícím obyvatelstvem nazývané "menšinové") byl v pondělí 18.11.2019 vysazen "javor sametový" na památku další dějinné události, a to 30. výročí Sametové revoluce.


Většina božických občanů bohužel vůbec nevěděla, že se tato akce na pondělní odpoledne chystá (velice rádi by se bývali zúčastnili též) a tak se mě dnes opět ptali, co jsme tam v pondělí dělali. Sametová revoluce vstoupila do našich životů nečekaně a ani po 30 letech není vnímána jako politický zvrat, byť s přízviskem "sametový".
Od povinného "musíš" se dopracováváme k současnému "můžeš" a zvykáme si na to, že různé akce nejsou masově (a dříve často povinně) navštěvovány, ale přicházejí na ně ti, kdo chtějí a kteří cítí, že se chtějí zapojit a zúčastnit. I zpěv národní hymny po skončení zasazení stromu nebyl formální, ale naprosto upřímný a od srdce.
Veřejných akcí je u nás o poznání méně, ale stále dosti na to, abychom si mohli vybrat a přijít. Třeba teď v listopadu a následně po celý adventní a vánoční čas (až do Nového roku) bude v Božicích prakticky každý týden něco! 
Tak si užívejme klidu a pokoje, které jsou nám současnými společenskými poměry umožněny a to  vždy při vědomí, že je tomu tak proto, že žijeme ve svobodné zemi. Nepadáme si všichni kolem krku a nenastavujeme si navzájem falešné thymolinové úsměvy, ale jsme schopni se pozdravit, popř. i posedět s názorovými oponenty. Nemluvě o vzájemné sousedské výpomoci, která vždy k venkovskému životu patřila.

                                 (lan)